Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Jsou starší skupiny organismů větší co do počtu druhů?

 |  6. 6. 2013
 |  Vesmír 92, 320, 2013/6

Nejsou. Což na jedné straně dává smysl, když si představíme druhově chudé prastaré skupiny jako latimérie a hatérie či stromy ginkgo. Jenže na druhé straně je zase logické, že čím delší čas na svůj vývoj daná skupina má, tím více druhů se v ní postupně nahromadí. A právě tato úvaha vedla velkou část ekologů i evolučních biologů k předpokladu, že druhová bohatost dané fylogenetické větve stromu života (tj. skupiny vzájemně si příbuzných druhů) závisí především na stáří oné skupiny.

Nedávno však Dan Rabosky z Michiganské univerzity se svými kolegy ukázal, že tento předpoklad větší druhové bohatosti vývojově starších příbuzenských linií skutečně neplatí. Analyzoval přibližně 1400 různých příbuzenských skupin mnohobuněčných organismů a testoval, zda stáří jednotlivých skupin souvisí s počtem druhů v nich. To udělal jak pro všechny skupiny příbuzných druhů napříč celým stromem života, tak i pro menší skupiny v rámci hlavních fylogenetických linií (jako jsou ptáci, savci, krytosemenné rostliny apod.). Ani u malých ani u velkých druhově rozmanitých skupin nenašel žádnou souvislost mezi počtem druhů a stářím, a to ani v případě, když započítal možné rozdíly mezi skupinami v rychlosti vzniku druhů.

Vypadá to, že za obrovskou variabilitu v počtu druhů jednotlivých fylogenetických linií může něco jiného než jejich stáří. Druhy mohou v jednotlivých liniích vznikat pouze, dokud dokážou zaujmout místo mezi stávajícími druhy v prostředí, na které jsou uzpůsobeny. A nové druhy se ve svých přizpůsobeních často příliš neliší od svých předků a blízce příbuzných. Dan Rabosky se proto domnívá, že celkový počet druhů v příbuzenské linii je regulován celkovou kapacitou dané linie na počet druhů. A tato kapacita by právě mohla záviset na podmínkách prostředí, kde dané organismy žijí. Jinými slovy, druhy nemohou dále vznikat, pokud se daný ekologický prostor mezi nové druhy již dále nemůže dělit. Myšlenka je to sice logická, ale v ekologii poměrně revoluční, neboť nabourává několik stávajících teorií vysvětlujících například, proč počet druhů klesá od rovníku k pólům (Vesmír 78, 338, 1999/6). Problémem ovšem zůstává, jakým mechanismem, na jaké prostorové úrovni a pro jak velké skupiny druhů by tato regulace mohla působit.

PLoS Biology 10, 1–11, 2012

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Irena Šímová

Mgr. Irena Šímová, Ph.D., (*1982) vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. V CTS UK a AV ČR se zabývá možnými mechanismy, které jsou zodpovědné za variabilitu v počtu druhů na různých prostorových úrovních.
Šímová Irena

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...