Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Jsou starší skupiny organismů větší co do počtu druhů?

 |  6. 6. 2013
 |  Vesmír 92, 320, 2013/6

Nejsou. Což na jedné straně dává smysl, když si představíme druhově chudé prastaré skupiny jako latimérie a hatérie či stromy ginkgo. Jenže na druhé straně je zase logické, že čím delší čas na svůj vývoj daná skupina má, tím více druhů se v ní postupně nahromadí. A právě tato úvaha vedla velkou část ekologů i evolučních biologů k předpokladu, že druhová bohatost dané fylogenetické větve stromu života (tj. skupiny vzájemně si příbuzných druhů) závisí především na stáří oné skupiny.

Nedávno však Dan Rabosky z Michiganské univerzity se svými kolegy ukázal, že tento předpoklad větší druhové bohatosti vývojově starších příbuzenských linií skutečně neplatí. Analyzoval přibližně 1400 různých příbuzenských skupin mnohobuněčných organismů a testoval, zda stáří jednotlivých skupin souvisí s počtem druhů v nich. To udělal jak pro všechny skupiny příbuzných druhů napříč celým stromem života, tak i pro menší skupiny v rámci hlavních fylogenetických linií (jako jsou ptáci, savci, krytosemenné rostliny apod.). Ani u malých ani u velkých druhově rozmanitých skupin nenašel žádnou souvislost mezi počtem druhů a stářím, a to ani v případě, když započítal možné rozdíly mezi skupinami v rychlosti vzniku druhů.

Vypadá to, že za obrovskou variabilitu v počtu druhů jednotlivých fylogenetických linií může něco jiného než jejich stáří. Druhy mohou v jednotlivých liniích vznikat pouze, dokud dokážou zaujmout místo mezi stávajícími druhy v prostředí, na které jsou uzpůsobeny. A nové druhy se ve svých přizpůsobeních často příliš neliší od svých předků a blízce příbuzných. Dan Rabosky se proto domnívá, že celkový počet druhů v příbuzenské linii je regulován celkovou kapacitou dané linie na počet druhů. A tato kapacita by právě mohla záviset na podmínkách prostředí, kde dané organismy žijí. Jinými slovy, druhy nemohou dále vznikat, pokud se daný ekologický prostor mezi nové druhy již dále nemůže dělit. Myšlenka je to sice logická, ale v ekologii poměrně revoluční, neboť nabourává několik stávajících teorií vysvětlujících například, proč počet druhů klesá od rovníku k pólům (Vesmír 78, 338, 1999/6). Problémem ovšem zůstává, jakým mechanismem, na jaké prostorové úrovni a pro jak velké skupiny druhů by tato regulace mohla působit.

PLoS Biology 10, 1–11, 2012

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Irena Šímová

Mgr. Irena Šímová, Ph.D., (*1982) vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. V CTS UK a AV ČR se zabývá možnými mechanismy, které jsou zodpovědné za variabilitu v počtu druhů na různých prostorových úrovních.

Doporučujeme

Člověk páchne *alkoholem

Člověk páchne *alkoholem audio

Jaroslav Petr  |  5. 8. 2018
Že pach lidského těla „vyrábějí“ bakterie, se ví už relativně dlouho. Některé mechanismy tohoto procesu jsou ale dosud stále tajemstvím. Britští...
Do světa a zase zpět

Do světa a zase zpět

Eva Bobůrková  |  31. 7. 2018
Mladý lékař Karel Kieslich o sobě říká: „Splňuji archetyp českého Honzy“. Studuje totiž na University College v Londýně, chtěl by ve světě...
Zahalená Venuše

Zahalená Venuše uzamčeno

Jan Veselý  |  16. 7. 2018
Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné