Hadovka smrdutá
Hadovka smrdutá (Phallus impudicus L.) odjakživa poutala pozornost svým tvarem připomínajícím penis a intenzivním nepříjemným pachem, připomínajícím hnijící maso, podle kterého ji lze v lese identifikovat na stovky metrů daleko.
V časném stadiu vývoje, kdy má houba podobu vajíčka, je hadovka jedlá, dokonce i za syrova. Později je plodnice nepoživatelná. Celkový tvar plodnice dal houbě latinské rodové jméno (Phallus) a zasvětil ji bohyni úrody a plodnosti Ceres. Ta byla v římské mytologii uctívanou bohyní a od názvu slavností, během nichž se jí obětovaly první snopy obilí (lat. cerealia), je odvozený i termín cereálie (obilniny). Ve středověku houba sloužila k přípravě prostředků zvyšujících sexuální touhu.
Penis nestoudný
Vědecký název hadovky Phallus impudicus, který v překladu znamená „penis nestoudný“, dává tušit, proč byla tato houba považována za mocné afrodisiakum a byla předmětem zájmu lidových léčitelů a bab kořenářek. Mladá plodnice houby připomínající varle byla nazývána „čertovo vajíčko“. Když později obal vajíčka praskne, vyroste z něj dutý třeň, který připomíná ztopořený mužský pohlavní úd. Vajíčko zbavené rosolovitého obalu, nakrájené na plátky a osmažené, bylo konzumováno za účelem zvýšení mužské potence. Nevonělo, ani nechutnalo nijak lákavě, ale slibovalo zlepšení sexuální výkonnosti. Dodnes jsou raná stadia houby ve formě vajíčka některými houbaři vyhledávána jako lahůdka.
Houby čeledi hadovkovitých (Phallaceae) jsou rozšířeny po celém světě, zejména v tropickém a subtropickém pásmu. Hadovku smrdutou bychom však v tropech nenašli. Ta pochází ze severní polokoule a nejrozšířenější je v Evropě, ale roste i v Severní a Jižní Americe, v Austrálii a v Japonsku. Do rodu Phallus patří ve střední Evropě tři druhy. Kromě hadovky smrduté ještě růžová až fialová hadovka valčická (P. hadriani) a drobná hadovka bez žebernatého kloboučku, dnes řazena do samostatného rodu psivka (Mutinus), psivka obecná (Mutinus caninus), která roste ve vlhkých humózních lesích. V České republice roste hadovka smrdutá v létě a na začátku podzimu v humózních listnatých, jehličnatých i smíšených lesích a parcích. Hojná je v bučinách a v porostech bezu černého (Sambucus nigra). V posledních letech je velmi rozšířená a je to jedna z nejhojnějších hub. Důvodem je pravděpodobně vyšší obsah dusíku v půdě. Někteří mykologové považují hadovku za expanzivní druh.