Upíří slunéčka

Případy, kdy mšicožravá slunéčka koušou lidi, jsou všeobecně známé, ale odborníci tento jev přecházejí jako aberantní chování v nepřirozených podmínkách a donedávna se jím vážně nezabývali. Jak v Americe, tak v Evropě se počet případů pokousání silně zvýšil poté, co se všeobecně rozšířily nepůvodní velké druhy – v Americe evropské slunéčko sedmitečné, na obou kontinentech slunéčko východní. Student entomologie Samuel Ramsey z Cornellovy univerzity (nyní doktorand na univerzitě v Marylandu), který se v dětství hmyzu bál, se pustil do bližšího výzkumu kousavého chování slunéček. V laboratoři choval tři původní americké a dva výše zmíněné nepůvodní druhy. Dospělá slunéčka pak rozdělil na několik různě krmených skupin: některá dostala nadbytek mšic, jiná jen vodu a další ani tu ne. Slunéčka zavřená v klícce pak dostala k dispozici předloktí experimentátora a ten zaznamenával frekvenci a intenzitu kousání.

Všechny druhy kousaly. Dokonce kousala i sytá slunéčka, ačkoli já vždy lidem, kteří si stěžovali, že je slunéčka doma v zimě kousla, tvrdil, že to dělají z hladu a žízně, když jim v teplém bytě takhle kolem Vánoc dojdou tukové zásoby. Místní menší druhy kousaly častěji než zavlečené velké slunéčko sedmitečné. Ale jak původní slunéčko dvoutečné, tak i slunéčko sedmitečné nejenže jen tak zkoušelo kousat do lidské kůže, ale když se jim to podařilo, tak opravdu cucalo krev! Všeobecně agresivní slunéčko východní však krev nepilo.

Jeden Němec píše na svém blogu, jak chtěl tento děsivý poznatek ověřit sám na sobě. Na zahradě nasbíral slunéčka, píchl se do prstu a nabídl slunéčkům jak samotné kapky krve, tak svou ruku. Slunéčka o ně nejevila ani špetku zájmu. Když jedno posadil přímo na špičku prstu s kapkou krve, slunéčko zhnuseně odlétlo pryč. Ale i Ramseyovým slunéčkům trvalo 17 minut, než ho první z nich kouslo. Pak se ke kapce krve slezla i ostatní.

V dalším pokusu Ramsey nabídl slunéčkům jednak tampon s vodou, jednak tampon s hovězí krví. Slunéčka chlemtala častěji krev, zejména slunéčko dvoutečné. Jako přirozené se zdálo vysvětlení, že toto alternativní potravní chování pomůže slunéčkům přežít při nedostatku vhodné kořisti – mšic. V dalším pokusu tedy jedna skupina dostávala 21 mšic na jedince denně, druhá tři mšice, třetí tři mšice a hovězí krev, čtvrtá samotnou krev a pátá jenom vodu. Sytá i polohladová slunéčka s mšicemi přežívala velmi dobře, ale slunéčka krmená krví i ta přikrmovaná krví s malým množstvím mšic dost rychle hynula. Není divu, krev je vlastně docela nevhodná potrava a krevsající paraziti musejí mít speciální fyziologické adaptace na její trávení. Normálně způsobuje oxidativní stres a otravu železem. Máme tedy naději, že kousavé chování u slunéček se nebude přirozeným výběrem prohlubovat a že těm několika, kterým se podaří nás kousnout do krve, z toho bude špatně.

American Entomologist 58, 166–170, 2012; heathen-hub.com/blog.php?b=1031