Svatý grál srovnávací embryologie

Sliznatky jsou podivní tvorové. Život tráví v temných hlubinách moří, kde pojídají drobné bezobratlé a čas od času si přilepší třeba na pozůstatcích uhynulých kytovců. Nemají však vyvinuty čelisti a místo kousání potravu trhají sofistikovaně uspořádaným aparátem, vyzbrojeným rohovinovými zoubky.

Na mrtvé velrybě se sliznatky dokážou shromáždit v úctyhodných počtech a drahocenný zdroj živin zužitkují do posledního sousta. Takové hromadné hodování je často čistě samičí sešlostí, samci jsou totiž u většiny druhů ve výrazné menšině. O párovacím systému sliznatek není známo vlastně nic. Dá se ale tušit, že v populaci tvořené z 99,9 % samicemi je sperma vzácností, se kterou se nebude ledabyle plýtvat. Má se tedy za to, že k oplození dochází v úkrytu ve skalních štěrbinách, případně alespoň uvnitř slizovité kapsy, produkované pokožkou.

Neméně zajímavé jsou sliznatky z fylogenetického hlediska. Spolu s mihulemi náleží mezi kruhoústé (Cyclostomata). Pozice sliznatek na stromu života však dlouho nebyla jistá a od sedmdesátých let 20. století o platnosti skupiny Cyclostomata panovaly značné pochyby, v jejichž důsledku byly vyčleňovány dokonce mimo vlastní obratlovce (viz např. tolweb.org/Craniata). Zpět do příbuzenstva mihulí je usadily až nedávné molekulární studie. Sliznatky nesou řadu primitivních znaků, důležitých pro pochopení časných fází evoluce obratlovců. Není proto divu, že přitahují pozornost embryologů a evolučně-vývojových biologů po dlouhá desetiletí. Jak ale vyplývá z nastíněného způsobu života, získat embrya není právě snadné. Nepřekvapí proto, že málokterý další obratlovec dokázal tak dlouho unikat snahám o zevrubné studium.

Donedávna jedinou souvislou řadu embryonálních stadií získal Bashford Dean mezi lety 1897–1899 v zálivu u kalifornského Monterey, když s pomocí místního rybáře vylovil okolo 800 vajec, z nichž asi 150 obsahovalo živé zárodky. Během 20. století hlubiny moří vydávaly oplozená vajíčka spíše ojediněle, až se v roce 1974 nadlouho objevila naposled. Většina pozdějších prací tak pouze reinterpretovala výsledky publikované Deanem a o využití jakýchkoli moderních technik nezbývalo než snít.