Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Svatý grál srovnávací embryologie

 |  4. 4. 2013
 |  Vesmír 92, 200, 2013/4

Sliznatky jsou podivní tvorové. Život tráví v temných hlubinách moří, kde pojídají drobné bezobratlé a čas od času si přilepší třeba na pozůstatcích uhynulých kytovců. Nemají však vyvinuty čelisti a místo kousání potravu trhají sofistikovaně uspořádaným aparátem, vyzbrojeným rohovinovými zoubky.

Na mrtvé velrybě se sliznatky dokážou shromáždit v úctyhodných počtech a drahocenný zdroj živin zužitkují do posledního sousta. Takové hromadné hodování je často čistě samičí sešlostí, samci jsou totiž u většiny druhů ve výrazné menšině. O párovacím systému sliznatek není známo vlastně nic. Dá se ale tušit, že v populaci tvořené z 99,9 % samicemi je sperma vzácností, se kterou se nebude ledabyle plýtvat. Má se tedy za to, že k oplození dochází v úkrytu ve skalních štěrbinách, případně alespoň uvnitř slizovité kapsy, produkované pokožkou.

Neméně zajímavé jsou sliznatky z fylogenetického hlediska. Spolu s mihulemi náleží mezi kruhoústé (Cyclostomata). Pozice sliznatek na stromu života však dlouho nebyla jistá a od sedmdesátých let 20. století o platnosti skupiny Cyclostomata panovaly značné pochyby, v jejichž důsledku byly vyčleňovány dokonce mimo vlastní obratlovce (viz např. tolweb.org/Craniata). Zpět do příbuzenstva mihulí je usadily až nedávné molekulární studie. Sliznatky nesou řadu primitivních znaků, důležitých pro pochopení časných fází evoluce obratlovců. Není proto divu, že přitahují pozornost embryologů a evolučně-vývojových biologů po dlouhá desetiletí. Jak ale vyplývá z nastíněného způsobu života, získat embrya není právě snadné. Nepřekvapí proto, že málokterý další obratlovec dokázal tak dlouho unikat snahám o zevrubné studium.

Donedávna jedinou souvislou řadu embryonálních stadií získal Bashford Dean mezi lety 1897–1899 v zálivu u kalifornského Monterey, když s pomocí místního rybáře vylovil okolo 800 vajec, z nichž asi 150 obsahovalo živé zárodky. Během 20. století hlubiny moří vydávaly oplozená vajíčka spíše ojediněle, až se v roce 1974 nadlouho objevila naposled. Většina pozdějších prací tak pouze reinterpretovala výsledky publikované Deanem a o využití jakýchkoli moderních technik nezbývalo než snít.

Nyní vidíte 42 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Martin Minařík

Mgr. Martin Minařík (*1987) vystudoval zoologii obratlovců na PřF UK v Praze. Jako doktorand na katedře zoologie se v současné době věnuje studiu evoluce a morfogeneze hlavových struktur obratlovců, ve volném čase pak především herpetologii.

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné