Gelové „lešení“ opravuje poškozenou srdeční tkáň
| 4. 4. 2013Před časem jsem referoval o možnostech metody (Vesmír 87, 368, 2008/6, Vesmír 90, 257, 2011/5), kdy se pomocí detergentu odstraní poškozené svalové a cévní buňky např. v prasečím srdci (decelularizace) a nahradí se zdravými kmenovými nebo progenitorovými buňkami určenými pro opravu konkrétní tkáně. Ty vrostou do zbylého orgánového skeletu, diferencují se v kardiocyty a do jisté míry obnoví mechanickou i elektrickou funkci srdeční stěny (recelularizace).
Na Kalifornské univerzitě v San Diegu byla založena společnost Ventrix Inc. pro reparační léčení srdce za odborné spoluúčasti vedoucí výzkumného týmu Karen Christmanové. Její sedmnáctičlenná skupina v únoru 2013 publikovala novou zjednodušenou metodu opravení srdeční tkáně po infarktu, v podstatě vycházející z předchozích pozorování, že regenerující tkáňové buňky dobře rostou na podpůrných tkáních (DOI: 10.1126/scitranslmed.3005503). Opravné buňky jsou zřejmě přitahovány a stimulovány některými povrchovými vlastnostmi těchto „lešení“, obsahujících mj. i mezibuněčné proteoglykany.
Nyní autoři připravili z decelularizované prasečí srdeční mezibuněčné matrix pomocí jemné pepsinové hydrolýzy a lyofilizace zvláštní hydrogel, který injekčně aplikovali nejen u potkanů (což již otestovali dříve), ale i do prasečí srdeční svaloviny nebo do postižené srdeční komory blízko místa, kde dva týdny předtím vyvolali umělý srdeční infarkt zaškrcením příslušné koronární tepenné větvičky. Prasečí srdce jsou svou velikostí a fyziologií podobná lidským, a proto se na nich nové léčebné nebo opravné postupy často používají ještě předtím, než se o nějaké takové metodě uvažuje u člověka.
Nyní vidíte 43 % článku. Co dál:
O autorovi
František Vyskočil
Prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc., (*1941), emeritní pracovník Akademie věd ČR a emeritní člen České lékařské společnosti JEP, člen Učené společnosti ČR a The Physiological Society (Londýn a Cambridge) absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a farmakologii na Kazaňské lékařské univerzitě, kde byl léta profesorem. Ve Fyziologickém ústavu AV ČR a Přírodovědecké fakultě UK studoval mozkové synapse, neurofyziologii a biofyziku buněčných membrán. Objevil nekvantové uvolňování neuropřenašečů na synapsích a vznik mozkové šířící se deprese (klasická citační práce ISI USA). Je nositelem čestné medaile J. E. Purkyně, medaile Senátu ČR, ceny Josefa Hlávky a rektora Karlovy univerzity.












