Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Rušivé světlo

aneb Události X
 |  7. 3. 2013
 |  Vesmír 92, 123, 2013/3

V městech, jako byla Córdoba, Káhira či Bagdád, se již kolem roku 1000 používaly k veřejnému osvětlení ulic olejové lampy. Přestože v následujících stoletích velkých měst přibývalo, veřejné osvětlení – pokud vůbec bylo – nemělo k dispozici mnoho prostředků.

Kromě olejových lamp se používaly louče v železných koších, oheň v železných pánvích nebo svíčky z včelího vosku. Přitom např. v Anglii již kolem roku 1700 platilo nařízení, že jakmile se setmí, musí mít každý dům s průčelím do ulice vyvěšenou lucernu.

V Číně je již kolem roku 1700 dokumentováno využití zemního plynu ke svícení a vytápění (i když zemní plyn těžili již za dynastie Chan). V Anglii založilo 28. listopadu 1660 dvanáct učených mužů College for Promoting of Physico-Mathematical Experimental Learning, z něhož o dva roky později vznikla slavná Royal Society. Ta v roce 1665 začala vydávat Philosophical Transaction, první recenzovaný časopis. Zde vyšla v roce 1733 zpráva Jamese Lowthera „An Account of the Damp Air in a Coal Pit“1) o objevu „uhelného plynu“, v níž se též zmiňuje o jeho hořlavosti. Nikoho asi nepřekvapí, že učené muže tehdy využití tohoto plynu nezaujalo. V té době scházelo do narození Antoina Laurenta Lavoisiera ještě deset let a podstata hoření ještě nebyla známa, i když se vědělo, že jedna ze složek vzduchu je podporuje. Teprve v letech 1792–1802 využil William Murdoch uhelný plyn k osvětlení vlastního domu a posléze i jako osvětlení venkovní. V roce 1808 publikoval ve Philosophical Transaction článek „An Account of the Aplication of the Gas from Coal to Economical Purposes“.2) První ulicí s plynovým osvětlením se stala Pall Mall v Londýně (28. 1. 1808), o necelých šest let později (31. 12. 1813) byl plynem osvětlen i Westminsterský most. Plynové osvětlení se velmi rychle rozšiřovalo, a to nejen kvůli rostoucím nárokům městských obyvatel. Plynové lampy poskytovaly více světla než lampy olejové a jejich provoz byl mnohem levnější. Paříž se rozhodla pro plynové osvětlení roku 1820, Praha svítila plynem od roku 1847 (Vesmír 85, 182, 2006/3).

Koncem 19. století se začíná prosazovat nová technologie – elektrické osvětlení, nejdříve v podobě obloukových lamp. První elektricky osvětlenou ulicí se pyšnilo město Newcastle na řece Tyne ve Velké Británii (3. 2. 1879), vzápětí (29. 4. 1879) následoval Cleveland v americkém Ohiu. O pouhé tři roky později (2. 9. 1882) bylo uvedeno do provozu první veřejné osvětlení v Kimberley v Jižní Africe a v San José v Kostarice (9. 8. 1884). V Praze byla osvícena obloukovými lampami Hybernská ulice. Uhlíkové lampy byly náročné na údržbu, neboť uhlíky bylo nutno stále obměňovat. Proto je začaly nahrazovat žárovky, které se postupně zlevňovaly a rostla jejich spolehlivost. Záhy přibyly také účinnější výbojky. Údržba žárovek i výbojek byla mnohem jednodušší.

Dnes již elektřina v osvětlení prakticky zvítězila. Ojediněle bývá plynové osvětlení uchováváno, popř. znovu zaváděno v historických částech měst. Veřejné osvětlení v ČR ročně spotřebovává přes půl TWh (0,5×1012 Wh)[opraveno vůči chybné tištěné verzi — pozn. red.], a proto je musíme vnímat i jako záležitost ekonomickou. Posledním technologickým hitem se staly světloemitující diody (LED), které při stejném světelném toku svítidla spotřebují oproti výbojkám až pětkrát méně elektrické energie.

Lidé s dobrým zrakem mohli ještě před sto lety za jasného večera vidět na obloze pouhým okem několik tisíc hvězd (uvádí se 2500 až 10 000). Dnes je v pražské aglomeraci přirozený jas oblohy překryt jasem z nejrůznějších umělých zdrojů světla. Spodní obrázku na protější straně zachycuje pražskou aglomeraci z Mezinárodní kosmické stanice ISS. Nesnažil jsem se hvězdy na pražské obloze počítat, věřím však, že jich oko spatří sotva několik set.

Nemíním se zaplést do diskuse o světelném znečištění, vývoj veřejného osvětlení mi slouží pouze jako příklad toho, jak některé problémy postupně a nenápadně narůstají a jak je nepravděpodobné, že bychom je mohli řešit s předstihem, ba dokonce ještě v době, kdy jsou negativní projevy již naprosto zřetelné, je řada lidí odmítá vnímat jako problém.

Proto bych se rád zmínil o knize, která se zabývá možnými scénáři kolapsu dnešního složitého světa,3) a to z pera odborníka na dynamiku složitých systémů a systémovou analýzu Johna Castiho. Autor se v ní zabývá událostmi X, „které jsou výsledkem spíše lidské než přírodní činnosti“ a jež jsou „zapříčiněny nedostatečnou úrovní znalostí konfrontující se s neustále se zvyšující složitostí (komplexitou) systémů utvářených činností lidí“. Není sporu o tom, že moderní společnost je systémem s velmi složitou infrastrukturou. Přesto však problém možná nespočívá ani tak v přílišné komplikovanosti moderní společnosti, jako spíše v tom, že „řídicí články“ nedosahují úrovně složitosti řízených systémů. Pomohlo by Götheho „více světla“ (=vědy)?

Poznámky

1) Phil. Trans. 38, 109–113, 1733–1734, doi: 10.1098/rstl.1733.0019; článek je volně dostupný na internetu: rstl.royalsocietypublishing.org/content/38/427-435/109.full.pdf+html?sid=b640361f-f9e9-44be-a6c7-ce2543341ea9.

2) Phil. Trans. R. Soc. Lond. 98, 124–132, January 1, 1808 98; doi: 10.1098/rstl.1808.0011; článek je volně dostupný na internetu: rstl.royalsocietypublishing.org/content/98/124.full.pdf+html.

3) John Casti: Události X (Možné scénáře kolapsu dnešního složitého světa), Management Press, Praha 2012.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné