Málo vody

Český rozhlas Leonardo, Akademie věd České republiky a časopis Vesmír uspořádaly 16. ledna 2013 v budově AV ČR na Národní 3 v Praze veřejnou besedu s názvem Sucho a megasucho.

Hosty byli Mgr. Milada Šandová (klimatoložka PřF UK), RNDr. Jan Pretel, CSc., (klimatolog, vědecký tajemník ČHMÚ), RNDr. Václav Cílek (Geologický ústav AV ČR, v.v.i.), moderoval Jan Burda (Český rozhlas Leonardo). Z diskuse přinášíme jen několik drobných postřehů.

Hrozí naší zemi trvalejší suché období? Na co bychom se měli připravit? S čím počítají odborníci? A politici? Co je to vlastně sucho? – To jsou některé z otázek, které v úvodu položil Jan Burda.

Jan Pretel připomněl, že známe sucho meteorologické, hydrologické, zemědělské a socioekonomické. Václav Cílek komentoval ošklivý výraz megasucho, který vzešel z anglického megaflood pro mohutné povodně. Velká nebo dlouhotrvající sucha jsou suché epizody trvající 20–30 let a charakterizuje je nedostatek vláhy. Hrají velkou roli v jižní části USA a v Mexiku. Neznamená to, že 30 let nezaprší, ale neprší třeba tři čtyři roky, pak zaprší trochu, následují třeba dva normální roky a po nich zase dva roky mimořádně suché. Sociální a agrární dopad však nutí lidi odejít.

Další používaný výraz je bleskové sucho jako paralela k povodním – flashflood (viz Vesmír 91, 648, 2012/11).

V Evropě rozhoduje poloha severoatlantické cirkulace a ta se nachází v pozitivní fázi, vysvětloval Jan Pretel – rozdíl tlaku mezi azorskou a islandskou oblastí je vyšší než je normál, což Evropě přináší úbytek srážek a častější jsou suchá období i ve střední a východní Evropě. Vloni byla velká období sucha s velkými ekonomickými ztrátami na Ukrajině, v Rusku a dosáhla až do Kazachstánu. Produkce ruského obilí klesla asi o 20 %, ceny šly nahoru… Také dochází k rychlým propadům chladného arktického vzduchu do střední Evropy a jsou tady krátká a velmi chladná období. Teplota jen indikuje, že se s klimatem něco děje.

V padesátiletém období (1960–2010) se roční úhrn srážek velmi nepatrně zvýšil (o 1 %). Podstatnější je změna běžného rozdělení srážek. Ubývá srážek na konci dubna, v květnu a v červnu a jarní deficit je spojen se zemědělským suchem. Více srážek je v červenci a srpnu, ale letní srážky představují přívalové deště (až i 50 mm za hodinu).

Když přijde sucho, tak nepomůže nic, stejně jako při velké povodni, byla slova Václava Cílka. V lokálním měřítku pomůže úprava krajiny, která podporuje vsak vody a brání erozi. Mnoho lidí se obává dotací na biopaliva – zejména kukuřice totiž erozi urychluje. Také pomáhá vltavská kaskáda, ne proti velké povodni, ale v období sucha může pomalu a plynule vypouštět vodu. Další neblahou skutečností je únik vody z vodovodního řadu – pravděpodobně až okolo 40 % vody…

Za minulého režimu bylo vytipováno asi 260 oblastí pro vodní nádrže, zmínil Jan Pretel. Dlouho se nic nedělo, až zhruba před 3 lety se ministerstva dohodla asi na 60 lokalitách, které byly rezervovány pro stavbu nádrží. Mezi veřejností to vzbudilo velký ohlas, většinou negativní. Chybělo totiž základní vysvětlení: jde o vybudování malých nádrží pro jímání vody v době přebytku pro spotřebu v době nedostatku. V zahraničí se to běžně dělá.

U nás si s meteorologickým suchem neporadíme, podotkla Milada Šandová. Hydrologickému suchu však můžeme předcházet tím, že se budeme snažit o retenci vody, abychom předešli problémům se suchem socioekonomickým.