Dopaminové D4 receptory z pohledu neurofyziologie

Proč různě „dlouhé“ dopaminové D4 receptory působí na naši psychiku různým způsobem? Vždyť jsou aktivovány stejným ligandem- dopaminem!

Především si řekněme, jak jsou v membráně tyto receptory umístěny. Jsou tam doslova zašity. Představme si je jako nit, kterou prošijeme dvojitou látku (membránu), a to sedmkrát sem a tam zhruba na stejné ploše. Zvnějšku tvoří tyto smyčky všech typů D4DR jakýsi důlek o stejné velikosti, kam se váže dopamin (obr. 1).

Ale nitka, vlastní bílkovinný řetízek, je uvnitř dost volná a na vnitřní straně membrány má třetí ze čtyř smyček poměrně dlouhou. Prostě molekulární krejčí bílkovinný receptorový řetízek-nitku v tomto místě neutáhl. Je to právě tato třetí vnitřní smyčka, která je různě dlouhá a může mít seskupení šestnácti aminokyselin (kódovaných 48 písmeny příslušného genu) za sebou buď dvakrát, třikrát, nebo až jedenáctkrát. A právě tato jediná smyčka, nikoliv celkový vzhled receptoru, tvoří podle své délky a tvaru zákrutů různá lákavá místa (mající afinitu) pro řadu bílkovin, které se aktivují a přenášejí signál do buňky na několik desítek různých metabolických cest. Proto se tomuto typu hadovitých, serpentinových receptorů se sedmi průniky, aktivovaných desítkami mediátorů a hormonů, říká receptory metabotropní, na rozdíl od těch, které otevírají kanálky pro ionty (receptory ionotropní).