Ploučnice zdánlivě idylická

Střední tok řeky Ploučnice je na pohled velmi malebný a atraktivní i pro vodáky. Řeka se v úseku mezi jihozápadním cípem Mimoně a východním okrajem České Lípy zdá takřka nezasažená člověkem. Její tok se místy vine napříč celou několik set metrů širokou nivou, překládá koryto a vytváří slepá ramena. Niva je často neprostupná vzhledem k zamokřeným depresím v místech opuštěných a dnes částečně zazemněných koryt.

Idyla je ale především na začátku tohoto úseku v Mimoni-Borečku narušena existencí až několikadecimetrové povrchové vrstvy povodňových hlín s koncentracemi anorganických polutantů, významně přesahujícími místní pozadí. Jde především o radium, konkrétně o gamazářič ²²⁶Ra (nabohacení o jeden až dva řády proti místnímu pozadí), dále uran (nabohacení o jeden až dva řády) a v méně alarmující míře dvojmocné kovy kobalt, nikl a zinek (nabohacení asi o jeden řád), viz několik příkladů v tabulce.

Analýzy prokázaly asociaci aktivit ²²⁶Ra a koncentrací uranu a jmenovaných dvojmocných kovů jak pokud jde o hloubku jejich uložení v nivě, tak o pokles koncentrací s rostoucí vzdáleností od Stráže pod Ralskem směrem k České Lípě (Majerová a kol. 2013, Water, Air & Soil Pollution, DOI: 10.1007/s11270-013-1688-9). Na základě provedených analýz i výsledků publikovaných v posledních dvou desetiletích se autoři domnívají, že zvýšené koncentrace těchto prvků jsou následkem chemické těžby uranu podzemním loužením a následného zpracování výluhu na uranový koncentrát v oblasti Stráže pod Ralskem v šedesátých až osmdesátých letech minulého století.

Překvapivé jsou dvě skutečnosti: jednak se této kontaminaci dosud nedostalo náležité pozornosti environmentálních geochemiků a fluviálních geomorfologů, jednak v dané oblasti nejsou ani informační tabule zmiňující toto znečištění. Kvůli vysokému obsahu polutantů v sedimentech a bočné nestabilitě koryta řeky je namístě i obava z budoucí fyzické remobilizace tohoto historického znečištění a jejího dalšího transportu z Mimoně-Borečku po proudu Ploučnice.