Aktuální číslo:

2020/6

Téma měsíce:

Léky pro budoucnost

Ke kořenům fylogenetické systematiky

100 let od narození Williho Henniga
 |  3. 10. 2013
 |  Vesmír 92, 566, 2013/10

První, kdo detailněji otevřel otázku původu druhů a vztahů mezi nimi, pomineme-li starověké filozofy, byl Charles Darwin. Mezi další vědce, kteří dramaticky změnili tvář a roli systematické biologie, však můžeme zařadit také Williho Henniga, který položil základy současné kladistiky.

Tradiční systematika byla dlouhodobě založena zcela na intuici badatele. Druhy a skupiny organismů byly hodnoceny podle znaků, kterým byla subjektivně přiřazována vyšší či nižší hodnota. Žádné matematické algoritmy, tak jak je známe dnes, neexistovaly, a proto bylo vážení znaků velmi obtížné, neboť evoluční význam daného znaku pro danou skupinu organismů nelze odhadnout. Výsledkem byly skupiny definované souborem znaků, které nemusí mít evoluční význam. Takové skupiny neodrážely příbuzenské vztahy, nebyly tedy přirozené, ale umělé. Tato subjektivita navíc měla za následek neshody a disputace mezi badateli, kteří se domnívali, že právě jimi vybrané znaky jsou ty jediné správné.

Změna začala v polovině 20. století s revolucí v přístupu systematiků k otázkám jejich studia. Zrodily se dva obory, numerická taxonomie (či fenetika) a fylogenetická systematika (kladistika). Jejich cílem bylo učinit systematiku a hodnocení vztahů mezi taxony opakovatelnějšími a méně subjektivními. Numeričtí systematici navrhli, že podobnosti mezi druhy mohou být kódovány a matematicky analyzovány. Prakticky však fenetika nepřináší oproti tradiční systematice výrazně lepší metodu k odhalení příbuzenských vztahů mezi organismy, neboť na základě fenetických výpočetních algoritmů získáme jen hypotézu odrážející celkovou podobnost studovaných organismů.

Nyní vidíte 12 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie

O autorovi

Lenka Záveská Drábková

RNDr. Lenka Záveská Drábková, Ph.D., (*1975) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Botanickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Průhonicích se zabývá taxonomií, molekulární fylogenetikou a nyní zejména evolucí fytohormonů cytokininové rodiny v rostlinné říši a evolucí a fylogenezí sítinovitých. Od  roku 2003 je členkou společnosti Williho Henniga, od roku 2007 volenou členkou společnosti, v letech 2009–2012 byla v její vědecké radě.

Doporučujeme

Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

Jiří Beneš, Ladislav Machala  |  1. 6. 2020
Přestože řada otázek čeká na vysvětlení, vědci rychle skládají obraz infekce novým virem.
O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty

O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty uzamčeno

Pavel Surynek  |  1. 6. 2020
Jak přimět desetiletí propracovávané všemožné triky pracovat na hledání optimální cesty pro mobilní roboty k dosažení cíle a chytře odřezávat...
Potíže s hrochy

Potíže s hrochy uzamčeno

Pavel Hošek  |  1. 6. 2020
Hroši, ač tvorové obojživelní, údajně neumějí plavat. Opravdu neumějí? A pokud ne, jak mohli v minulosti proniknout na rozmanité ostrovy, na nichž...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné