Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Ke kořenům fylogenetické systematiky

100 let od narození Williho Henniga
 |  3. 10. 2013
 |  Vesmír 92, 566, 2013/10

První, kdo detailněji otevřel otázku původu druhů a vztahů mezi nimi, pomineme-li starověké filozofy, byl Charles Darwin. Mezi další vědce, kteří dramaticky změnili tvář a roli systematické biologie, však můžeme zařadit také Williho Henniga, který položil základy současné kladistiky.

Tradiční systematika byla dlouhodobě založena zcela na intuici badatele. Druhy a skupiny organismů byly hodnoceny podle znaků, kterým byla subjektivně přiřazována vyšší či nižší hodnota. Žádné matematické algoritmy, tak jak je známe dnes, neexistovaly, a proto bylo vážení znaků velmi obtížné, neboť evoluční význam daného znaku pro danou skupinu organismů nelze odhadnout. Výsledkem byly skupiny definované souborem znaků, které nemusí mít evoluční význam. Takové skupiny neodrážely příbuzenské vztahy, nebyly tedy přirozené, ale umělé. Tato subjektivita navíc měla za následek neshody a disputace mezi badateli, kteří se domnívali, že právě jimi vybrané znaky jsou ty jediné správné.

Změna začala v polovině 20. století s revolucí v přístupu systematiků k otázkám jejich studia. Zrodily se dva obory, numerická taxonomie (či fenetika) a fylogenetická systematika (kladistika). Jejich cílem bylo učinit systematiku a hodnocení vztahů mezi taxony opakovatelnějšími a méně subjektivními. Numeričtí systematici navrhli, že podobnosti mezi druhy mohou být kódovány a matematicky analyzovány. Prakticky však fenetika nepřináší oproti tradiční systematice výrazně lepší metodu k odhalení příbuzenských vztahů mezi organismy, neboť na základě fenetických výpočetních algoritmů získáme jen hypotézu odrážející celkovou podobnost studovaných organismů.

Nyní vidíte 12 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie

O autorovi

Lenka Záveská Drábková

RNDr. Lenka Záveská Drábková, Ph.D., (*1975) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Botanickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Průhonicích se zabývá taxonomií, molekulární fylogenetikou a nyní zejména evolucí fytohormonů cytokininové rodiny v rostlinné říši a evolucí a fylogenezí sítinovitých. Od  roku 2003 je členkou společnosti Williho Henniga, od roku 2007 volenou členkou společnosti, v letech 2009–2012 byla v její vědecké radě.

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné