Aktuální číslo:

2026/5

Téma měsíce:

Vlákno

Obálka čísla

Zmysel pre zemský magnetizmus sa zrejme ukrýva vo vnútornom uchu!

 |  6. 9. 2012
 |  Vesmír 91, 478, 2012/9

Vtáky sú známe svojimi úžasnými migráciami. Niektoré druhy migrujú len do menej vzdialených oblastí, iné sa presúvajú doslova pozdĺž celej zemegule. Tak či onak, všetky migrujúce vtáky majú jedno spoločné – schopnosť orientácie. Pri orientácii počas putovania im pomáhajú terénne nerovnosti, postavenie hviezd na oblohe a zemské magnetické pole. Typickým príkladom vtáka s pozoruhodnými navigačnými schopnosťami je holub. To, že boli vnímavosťou na zemský magnetizmus obdarené aj holuby, vedci tušili už dávnejšie (veď holuby sa predsa stáročia využívali na doručovanie správ). Mechanizmus, ktorý im to umožňuje, ostával ale dlhé roky skrytý. Z nedávno uverejnenej štúdie (Science 336, 1054 –1057, 2012) vyplýva, že jednotlivé nervové bunky sú zrejme schopné kódovať informácie o smere magnetického poľa, jeho intenzite aj polarite. Autori pripisujú hlavnú „vinu“ za túto schopnosť vnútornej časti ucha, tzv. lagene. Pokusy s holubmi uskutočňovali v tmavej miestnosti, kde bolo vytvorené umelé magnetické pole, ktoré negovalo účinky zemského magnetického poľa. Vedci potom monitorovali mozgovú aktivitu vtákov pri vytváraní a kontrolovaní umelého magnetického poľa. Zistili, že vestibulárne neuróny, ktoré sú spojené s orgánom rovnováhy vo vnútornom uchu, reagovali odlišne na zmeny smeru, intenzity a polarity poľa. Tieto bunky boli obzvlášť citlivé na šírku pásma, ktoré pokrývalo geomagnetické pole Zeme. Získané informácie sa môžu využiť nielen ako kompas, ale aj na určovanie pozície a smeru, pretože zemské magnetické pole varíruje aj podľa lokality, v ktorej sa nachádza. Ešte donedávna sa prikladal oveľa väčší podiel na vnímavosti magnetizmu Zeme očiam a zobáku. (Pozn. recenzenta: Ani jedna z těchto hypotéz zatím není pohřbena. I když identifikované kandidátní magnetoreceptory v zobáku se ukázaly být artefakty. Jiné studie na ně stále poukazují. Jsem sám zvědav, jak to dopadne. Například u pstruha se zdají být magnetoreceptory v čichové rozetě, ale zároveň v postranní čáře. U ptáků v oku, zobáku a teď velice dobře podpořeno i v lageně, respektive vestibulárním systému. Konzistentní obrázek to zatím nedává.) Očiam preto, že využívajú mechanizmus spojený so svetlom, v zobáku sa zasa našli kovové častice, ktoré by mohli slúžiť ako miniatúrne magnetické senzory. (DOI: 10.1126/science.1216567)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Peter Mikula

RNDr. Peter Mikula, Ph.D. (*1990) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti působí na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Zabývá se behaviorální a urbánní ekologií ptáků z makroekologické a komparativní perspektivy. V rámci postdoktorandských stáží působil na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (Fulbrightovo stipendium), Technické univerzitě v Mnichově a v Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Mikula Peter

Doporučujeme

Příliš otevřené dveře

Příliš otevřené dveře

Jan Vevera  |  1. 6. 2026
Psychiatrie byla kdysi kritizována za to, že zavírá své dveře, a s nimi i pacienty za zdmi léčeben. Dnes čelí jinému problému – její dveře jsou...
Tranzistor na bázi bismutu

Tranzistor na bázi bismutu uzamčeno

Lukáš Tabery  |  1. 6. 2026
Cesta od třídimenzionálního planárního tranzistoru k dvoudimenzionálnímu a odtud zpět do tří dimenzí – k integraci M3D. Narůstající závislost...
Život na hraně

Život na hraně uzamčeno

Jan Černý  |  1. 6. 2026
Zvládnou přežít globální zalednění, masivní vulkanismus nebo změnu složení atmosféry. Odolným formám života se daří uspět většinou díky značné...