Malá galerie vědeckého obrazu

„Hledání krásy jistě není hlavním úkolem exaktních věd. Přesto přináší poznávání přírody i estetické prožitky. Zdá se, že příroda je udělána nejen tak, že může být lidmi poznávána, ale zároveň i tak, že jim poskytuje libé pocity z nacházení krásy. Radost z poznání tak jde ruku v ruce s prožitkem krásy. Krása je skryta v elegantní struktuře stavby přírody, v jejích symetriích, harmonii a účelnosti. Estetická hodnota byla třeba Einsteinovi kritériem při posuzování pravdivosti možných teoretických modelů.

Nové vědecké poznatky vědci sdělují světu v článcích a přednáškách; estetický prožitek si však nechávají většinou pro sebe. Jako by se styděli o něm mluvit, aby to nevypadalo, že se nechávají rozptylovat nepodstatnými věcmi. Nové nápady a neotřelé pohledy však obvykle nemohou vzniknout rigorózním rozvíjením stávajících poznatků, a jedním ze zdrojů inspirace pro nové nápady může být třeba krásno a snaha najít elegantní, jednoduché, symetrické atd. teorie pro popis přírody. Zobrazení přírodních krás také pomáhá propagaci vědy a získávání nových adeptů pro poslání badatele.“

Výše uvedenými myšlenkami byl roku 2004 motivován vznik Malé galerie vědeckého obrazu na chodbě budovy děkanátu Matematicko-fyzikální fakulty UK, hned vedle knihovny. Od té doby zde bylo uspořádáno více než 40 výstav (přibližně 6 ročně), které měly studentům a ostatním kolemjdoucím představit „krásnou“ stránku vědeckého poznání, historii vědy nebo také umělecká díla inspirovaná či umožněná vědeckými metodami. Věříme, že tyto výstavy mohou být inspirací pro studenty, oživením pracovního prostředí pro zaměstnance i příspěvkem k rozptýlení falešných představ o nezáživnosti matematiky, fyziky a dalších věd v očích veřejnosti.

Doufáme, že se nám bude nadále dařit hledat a objevovat nová zajímavá témata a autory (náměty od široké veřejnosti jsou vítány). Možností pro budoucí rozvoj je hodně; vše však zatím závisí na časových možnostech kurátora galerie. Především by bylo hezké zvýšit „impakt“ výstav tím, že by se dostaly k očím širší veřejnosti. Některé projekty již byly zapůjčeny a představeny na jiných místech v Praze (v Heyrovského ústavu či na prezídiu Akademie). Ideálem by bylo vytvoření jakéhosi „konsorcia“ výstavních prostor, kde by se výstavy systematicky „recyklovaly“. Jednotlivým projektům by se pak mohla věnovat větší péče a vyplatilo by se investovat do kvalitní adjustace obrazů. Snad se tento sen podaří jednou realizovat.