Stroček trubkovitý

Jsou houby, na nichž s potěšením spočine váš zrak. Houby, které naplní vaši představu něčeho krásného a dokonalého. Stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides) mezi ně však nepatří. Je to určitě jedna z „nejšerednějších hub“. Její šedočerná až černá barva odrazovala a stále odrazuje mnohé lidi od sběru, přestože se jedná o jednu z nejchutnějších plodnic lesa. Její výrazně kořeněná chuť vynikne zejména ve štědrovečerním kubovi. Dříve toto jídlo nemohlo o Vánocích chybět na žádném stole a stroček byl jeho vynikající součástí.

Vypadá to, že s mizejícím kubou našich předků mizí z našich hvozdů i stroček, který byl přitom ještě počátkem minulého století rozšířenou tržní houbou. Bývaly jej plné lesy a měl jednu velkou výhodu: dal se dobře a snadno uchovávat po delší dobu. Miroslav Smotlacha ve své knize z roku 1961 Sbíráme lesní plody a houby o stročku trubkovitém vůbec nepíše. Naopak v knize J. Kubíčka, J. Erharta a M. Erhartové z roku 1980 Jedovaté houby se o stročku píše jako o jedlé a dobré houbě. Se stročkem je to asi jako se všemi houbami: jeden rok je jich spousta a v příštích letech o ně ani nezavadíme.

Plodnice stročku trubkovitého jsou nálevkovité a podobají se trumpetkám. Jsou vysoké 30–80 mm a široké 30–40 mm, duté, na okrajích podvinuté, zvlněné a často roztřepené. Na vnější straně jsou žilkovatě vrásčité a zráním výtrusů bíle ojíněné, uvnitř jemně šupinkaté. Jejich barva se mění od hnědé, přes tmavě šedou až do černé. Dužnina je chrupavčitá, tence masitá, tmavě hnědá až černá a ve spodní části dosti tuhá. Má příjemnou, ale nevýraznou chuť i vůni. Výtrusný prach je bílý. Elipsoidní výtrusy jsou velké 12–14 × 1–9 μm.

Stroček trubkovitý roste či lépe řečeno rostl ve všech lesích, zvláště listnatých a hlavně pod buky, od nížin až do podhorských poloh. Plodnice se začínají objevovat koncem srpna a počátkem září, ale za příhodného počasí se vyskytnou i v červenci a koncem září. Roste na stinných a vlhkých místech, často v kruzích. Dlouhodobé podzimní deště dokáží plodnice zcela zničit.

V kuchyni je stroček trubkovitý velmi dobře využitelný. Dobře se suší, dá se použít do polévek, do kuby i pod maso. K dochucování pokrmů je vhodný i houbový prášek, připravený rozdrcením usušených plodnic. Protože se nedá zaměnit s žádnou jedovatou houbou, nemusí z něj mít strach ani začínající houbaři a mohou s ním v kuchyni experimentovat. Může se upravovat například nadrobno rozsekaný a usmažený jako tzv. husí krev.

Stroček trubkovitý neunikl pozornosti farmakologů a toxikologů. Jugoslávští autoři izolovali z jeho plodnic unikátní triglyceridy s nenasycenými mastnými kyselinami s větším počtem dvojných a trojných vazeb (Phytochemistry 28, 3047– 3050, 1989). Roku 1990 švýcarští výzkumníci prokázali antimutagenní účinky této houby (Mutat Res 231, 243–249, 1990). Čínští autoři zase testovali antihyperglykemickou a antioxidační aktivitu stročku a nalezli v něm tři dosud nepopsané druhy keto-esterů (Chinese J. Nat. Med. 8, 88–90, 2010).