Nová Indie

Marek Kuchařík: Indie zaujímá pouhá 2 % zemské plochy, ale žije zde 16 % světové populace, kolem roku 2030 se Indie stane nejlidnatější zemí světa. Je zemí s jednou z nejmladších populací na světě, více než polovinu jejích obyvatel tvoří lidé mladší 25 let, plnou třetinu děti pod 15 let. Dnes je to 12. největší ekonomika světa, ale v roce 2020 bude možná jednou ze tří hlavních světových ekonomik. Podle prognostiků udrží indické hospodářství příštích 20 let růst kolem 8 %. Zatím je však stále ekonomikou rozvojovou, dosvědčuje to nízký roční příjem na jednoho obyvatele – 1500 dolarů. 1,2 miliardy Indů má k dispozici jen 4 % světových zdrojů sladké vody. Indie má tolik uhlí, že jí vystačí na staletí, přesto třetinu své uhelné spotřeby kvůli zaostalé těžbě dováží. Má obrovskou výrobu elektrické energie, jenže ze všech zemí nejvíc energie ztrácí ve své špatně udržované elektrorozvodné síti. Indie je také časovaná ekologická bomba… Je to země, která by ráda předhonila Čínu, s ní se až skoro obsedantně srovnává. Číně se zdá být Indie docela lhostejná, chápe ji jako „trpasličího slona kdesi hluboko pod gigantickým čínským drakem, jehož křídla se chystají obejmout celý svět“.

Zdeněk Štipl: Indové se rádi chlubí tím, že jsou největší světovou demokracií, ale vždycky je potřeba k tomu dodat, že se všemi klady i zápory. Problém je v tom, že indická společnost není homogenní. Pro tak pluralitní a rozrůzněnou společnost je otázkou, zda demokracie je v této fázi vývoje vhodným systémem… Je to „demokracie s asijskými rysy“, někdy se také mluví o „dynastické demokracii“ – existuje velký počet významných politických stran, celoindických i regionálních, a často se stává, že v čele jedné takové strany stojí příbuzní různých generací, kteří jako by dědili politický mandát i politickou moc. Problém je také kriminalizace politické scény, často jde o velmi závažné případy…

Marek Kuchařík: Zvláštní rys pro řadu věcí v Indii je, že něco je i není, kasty jsou i nejsou…

Nora Melnikovová: V běžném životě se s kastami nesetkáte tak často, jak byste očekávali. Hrají svou roli například při vybírání ženicha či nevěsty. Také existují kvóty pro „zaostalejší“ kasty při přijímání na vysoké školy a pro zaměstnání ve státní správě a ve školách.

Zdeněk Štipl: Rád bych ale upozornil i na pozitivní rysy. Jednou z nejvíce fascinujících věcí indické společnosti je to, že se tam odehrává jakýsi zvláštní experiment s mnohostí – mnoho lidí, mnoho náboženství, mnoho různých zájmů. Zatímco v jiných oblastech světa to končívá nějakým násilím, v Indii se to děje jen velmi zřídka. Indie se projevuje jako nenásilná společnost. Je to jakýsi prototyp pluralitní společnosti, podobně jako u zmiňované demokracie opět se všemi výhodami a nevýhodami; snad nás tím předhonili o několik desetiletí. Mnoho zájmů se musí střetávat, ale lidé spolu musí žít. Zatím se jim to daří. Je to největší bonus, který Indie má.

Nora Melnikovová: Kdyby člověk četl internetové diskuse pod různými indickými novinami, tak by měl ze vztahu Indie a Pákistánu dramatický dojem. Z osobní zkušenosti s lidmi, s nimiž jsem se o tom bavila (v Indii je hodně lidí, kteří museli při rozdělení odejít z oblasti mezi Indií a Pákistánem) vím, že hodně z nich mluví o Pákistánu s láskou, a to nejen ti, kteří z dnešního Pákistánu pocházejí.