Kam míří Brazílie

Měnícímu se světu se již věnovala diskuse v lednu 2011. Tehdy se zaměřila na kolapsy společností (Vesmír 90, 154, 2011/3). Zákonitě musely přijít na řadu rozvíjející se země. První byla Čína (Vesmír 91, 83, 2012/2), připravujeme Indii a zde přinášíme neautorizované útržky z „brazilské debaty“, v níž jsme se zaměřili především na historické předpoklady. Celý záznam je k dispozici na webu ČR Leonardo.

Luboš Veverka: Brazílie figuruje v ekonomickém uskupení BRICS, ve kterém působí Brazílie, Rusko, Indie, Čína a od roku 2010 také Jihoafrická republika. Dohromady tyto státy zabírají zhruba třetinu světové pevniny a reprezentují asi 45 % světové populace. Podle některých prognóz by měly mít kolem roku 2050 ve světě rozhodující slovo.

Matyáš Pelant: Brazílie je nesmírně pestrá země a během své historie nasávala mnoho kulturních vlivů – afrických, asijských, arabských…

V lecčems jsme si blízcí, například podle Transparency International má Brazílie index korupce (CPI) 3,8 a Česká republika 4,4 (10 značí zemi bez korupce, 0 znamená vysokou korupci, nejlépe je na tom Nový Zéland s 9,5, nejhůře Somálsko s 1,0).

Jan Němec: Často slýcháváme od zemí s koloniální minulostí, že jejich zpoždění je způsobeno právě touto minulostí. Brazílie prošla v koloniální době čtyřmi ekonomickými cykly: dřeva, cukrové třtiny, zlata a drahých kamenů a cyklem kávy, který přetrval až do dvacátého století; mezitím bylo ještě krátké období kaučuku. Po krizi v roce 1929 si Brazílie uvědomuje nevýhody závislosti na zahraničních trzích a začíná posilovat vlastní spotřebitelský trh.

Luboš Veverka: A v průběhu dvacátého století?

Jan Němec: Významné byly především vztahy s velkými ekonomickými partnery. Nejprve to byla v 19. století Velká Británie, následně Spojené státy a od druhé poloviny minulého století (zejména v devadesátých letech) pak Evropa. V poslední době se hlavním ekonomickým partnerem stala Čína, která předběhla Spojené státy i jednotlivé země Evropské unie, byť EU jako celek je dnes hlavním ekonomickým a investičním partnerem Brazílie.

Matyáš Pelant: Brazílie získala nezávislost v 19. století bez většího vojenského konfliktu, došlo k plynulému přechodu od portugalské nadvlády. V roce 1822 se portugalský král, který již více než deset let pobýval v Riu, kam utekl před Napoleonem, rozhodl vrátit, ale zanechal tam svého syna. Pedro I. se prohlásil brazilským císařem. V roce 1888 bylo zrušeno otroctví (s dědictvím otrokářství se Brazílie potýká dosud). Brazilská republika byla vyhlášena r. 1890 jako federace (federací je dodnes a její státy mají značnou autonomii). S autoritářským režimem Getúlia Vargase (1930–1945) je spojen proces industrializace v třicátých letech minulého století. Za druhé světové války stála Brazílie po boku Spojených států a dokonce vyslala do Evropy jednotky. V roce 1964 byl vojenský převrat, nastoupil autoritářský režim, který vydržel až do r. 1985. Během tohoto režimu zažila Brazílie hospodářský boom, který však dozněl. Roku 1985 začal proces demokratické konsolidace.

Luboš Veverka: Jaké byly v té době styky Brazílie s Československem?

Matyáš Pelant: Souvisí to se změnami režimů. Ambiciózní obchodní dohoda byla podepsána r. 1945. Rok 1948 znamenal zlom, ale byli jsme důležití partneři, kromě Polska jsme byli jediná země socialistického bloku, která měla v Brazílii zastoupení, což trvalo až do šedesátých let.

Jan Němec: Do 21. století nevstupovala Brazílie dobře. Byla ve velmi špatné finanční kondici. K poslední velké krizi tam došlo r. 2002. Konaly se prezidentské volby a průzkumy veřejného mínění dávaly tušit, že vyhraje dosavadní velmi výrazná opozice neoliberálního režimu. Na to reagovaly finanční trhy a investoři, kteří začali kvapně utíkat ze země. Brazílie musela velmi urgentně vyhledat pomoc Mezinárodního měnového fondu a jen díky tomu se podařilo zachránit finanční sektor. Levicový a údajně radikální kandidát Luiz Inácio Lula da Silva (prezidentem byl dvě funkční období 2003–2010) volby vyhrál a ukázalo se, že jeho radikalita byla spíše jakýmsi strašákem, který měl znesnadnit jeho politické vítězství. Prezident přistoupil na pravidla MMF, přijal úsporná opatření a podařilo se mu velmi výrazně uklidnit finanční trhy a diverzifikovat ekonomické kontakty. Přichází rozvoj nových vztahů s Čínou, Indií, některými zeměmi Afriky (např. s Angolou, Mosambikem).

Matyáš Pelant: V Brazílii existuje chudý sever a bohatý jih. Rozdíly jsou obrovské, jih se dá přirovnat k našemu světu, kvalita života v některých oblastech severovýchodu je srovnatelná se subsaharskou Afrikou. Z toho pramení migrace ze severu na jih, která živí „slavné“ předměstské slumy – favely.

Hospodářský vzestup Brazílie přinesl do jisté míry ohromující čísla. Když srovnáme devadesátá léta a r. 2009, shledáme, že asi 20 % lidí žijících v chudobě se přesunulo do střední třídy, absolutně to činí asi 20 milionů obyvatel. Je to samozřejmě silný motor pro brazilskou ekonomiku.

Luboš Veverka: Ještě zmiňme vnitřní společenské problémy. Mohli bychom jmenovat dva: drogy a korupci… Politici odstupují jeden po druhém (aspoň odstupují a nevymlouvají se). Korupce může ovlivňovat investice zvenčí, působení firem na trhu. Drogová závislost je zase problém jiné kategorie.