Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Venuše přejde přes Slunce

 |  3. 5. 2012
 |  Vesmír 91, 290, 2012/5

Šestého června letošního roku se Venuše ocitne mezi Sluncem a Zemí a několik hodin bude překračovat sluneční disk. Od nás bude pozorovatelný pouze závěr úkazu ráno po východu Slunce (to se nad obzor vyhoupne krátce před pátou ranní), Venuše na 105,5 roku opustí sluneční disk v 6.55 letního času.

Podmínky vzniku

O přechodu (tranzitu) tělesa přes sluneční disk mluvíme v okamžiku, kdy je úhlová vzdálenost tranzitujícího tělesa od středu slunečního disku menší než zdánlivý úhlový poloměr slunečního disku. Obě veličiny závisí na poloze pozorovatele. Z geometrických důvodů je možné z každé planety sluneční soustavy pozorovat pouze tranzity planet bližších Slunci (vnitřních). Kdyby byly roviny oběžných drah všech planet totožné, pozorovali bychom přechod vždy v období dolní konjunkce. V drtivé většině probíhajících dolních konjunkcí se však vnitřní planety kvůli sklonu oběžných rovin pohybují vysoko nad nebo hluboko pod diskem Slunce. Tranzit nenastává. K přechodu pak může dojít pouze v okamžiku, kdy se vnitřní planeta nachází v dolní konjunkci a současně poblíž uzlu své dráhy, vztaženému vůči rovině oběžné dráhy planety pozorovatele.

Situace ve sluneční soustavě tedy pro pozorovatele na Zemi nabízí pouze přechody Merkuru a Venuše přes sluneční disk. Zatímco přechodů Merkuru nastává v průměru třináct za století, přechody Venuše jsou mnohem vzácnější. Opakují se v párech (oddělených osmi roky) po 121,5 nebo 105,5 rocích (Vesmír 1, 2, 1871/1). Poslední přechod jsme mohli na vlastní oči pozorovat 8. června 2004, další nastane až 11. prosince 2117.

Užitečnost přechodu

Přechody vnitřních planet lze využít k zaměření sluneční soustavy. Z přesného pozorování přechodu Venuše z různých míst na Zemi (tedy měření paralaxy) lze vyvodit vzdálenost Země–Slunce – astronomickou jednotku. Tento nápad pojal již v roce 1639 Jeremiah Horrocks. Lepší metodu rozpracoval James Gregory v roce 1663. Její využití obhajoval o několik let později i Edmond Halley. Při následujícím tranzitu v roce 1761 tak byla nejen stanovena v té době nejpřesnější hodnota astronomické jednotky, 149 597 871 km, ale během vstupu a výstupu Venuše si astronomové povšimli podivné jasné aureoly kolem temné planety. Objevili tak Venušinu atmosféru. Přechody vnitřních planet jsou dnes využívány především ke kalibraci metod používaných astronomy pátrajícími po extrasolárních planetách – pokles jasu hvězdy způsobený přecházející cizí planetou může posloužit ke „změření a zvážení“ přecházející exoplanety.

Měření astronomické jednotky bylo z pedagogických pohnutek zopakováno v roce 2004 během masivní organizované akce, jíž se v roce 2004 zúčasnilo téměř 2800 pozorovatelů po celém světě. Stanovená hodnota vzdálenosti Země–Slunce, 149 608 708 ± 11 835 km, je pouhých sedm tisícin procenta od hodnoty změřené jinými (přesnějšími) metodami (Vesmír 84, 528, 2005/9).

Jak pozorovat?

Předně si musíme přát pěkné počasí. Nebude- li vidět Slunce, nebude vidět ani přechod Venuše. V prvních minutách po východu bude Slunce vrstvou vzduchu při obzoru zřejmě zeslabeno natolik, že přechod bude možné bezpečně pozorovat nechráněným okem. Jak se však bude Slunce vzdalovat od obzoru, jeho jas poroste a bude nutné vybavit se stejně jako pro pozorování Slunce.

Nejdůležitější komponentou ochrany je zeslabující filtr. Úkaz bude bez problémů pozorovatelný bez dalekohledu, pokud použijeme svářečský filtr č. 12 nebo 13, „zatmívací brýle“ nebo vyrobíme filtřík ze sluneční fólie, již lze objednat z obchodů s astronomickou technikou (z fólie velikosti A4 lze vyrobit filtry pro mnoho pozorovatelů doslova za pár korun). Vyvarujte se pohledu na Slunce přes začazené sklíčko nebo přes osvětlené a vyvolané fotografické negativy: některé z nich propouštějí infračervené záření. Budete-li pozorovat dalekohledem, i ten musí být vybaven (např. fóliovým) filtrem (před objektivem, vyvarujte se použití okulárových filtrů, které mohou horkem prasknout!) nebo stínítkem, na něž se bude sluneční disk i s přecházející Venuší promítat.

Nepromeškat příležitost

Přechody Venuše jsou vzhledem ke své periodě jedinečnými astronomickými úkazy a bylo by škoda letošní příležitost promeškat. Pokud by však nevyšlo počasí, po Venuši letos nebudeme čekat dlouho: Merkur přejde přes sluneční disk 9. května 2016. Dalšího tranzitu Venuše se však téměř jistě nikdo z nás nedožije.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie

O autorovi

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph.D., (*1980) vystudoval MFF UK. V doktorské práci se zaměřil na sluneční fotosféru. V Astronomickém ústavu AV ČR se zabývá sluneční fyzikou, hlavně pak helioseismologií. Je autorem populárních knih Slunce, Slunce dalekohledem, spoluautorem knihy Planety (spolu se Zdeňkem Pokorným).
Švanda Michal

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné