Ad Opukový fenomén

S chutí jsem si přečetl článek pana docenta Jana Vítka: Opukový fenomén. Vždyť tam byla Choceň – mé rodné město – se svou skalní přírodní rezervací Peliny uváděna jako ukázkový příklad! Opukový fenomén jistě zasluhuje – vedle pískovcového či krasového fenoménu – svůj název. To, že je geograficky velmi omezen, mu dodává nejen na prestiži vyplývající ze vzácnosti, ale také na ohroženosti. Jako adolescent jsem si v přírodní rezervaci Peliny prováděl po několik sezon inventarizační průzkum rostlin (bez mechorostů, ty jsem tenkrát ještě neuměl). Následující roky po tom prvním jsem vždy přidal pár nových druhů, abych se dohromady dostal na krásných 258 druhů. Na to, že přírodní rezervace má výměru jen přibližně 2 ha a zahrnuje skalní výchozy a jeden břeh řeky Tiché Orlice, to není málo. Trochu jsem však ochladl, když jsem do rukou dostal oficiální inventarizaci AOPK, kterou prováděl choceňský rodák, botanik Dr. Vladimír Faltys. Měl tam, tuším, přes 450 druhů cévnatých rostlin. Dr. Faltys však má v inventarizacích často více druhů než jeho kolegové a zlí jazykové ho (ze závisti?) očerňují, že si některé vymýšlí („vždyť tohle tam přece taky musí růst“). Ale ať tak či onak, tato jižně orientovaná skalní rezervace se suťovým lesem a stinným zalesněným břehem řeky Orlice je po botanické a jistě i zoologické stránce velmi pestrá. Trošku škoda je, že na louce podél Orlice (louka už k přírodní rezervaci nepatří) se po mnoho let konají různé hudební produkce, slavnosti piva a další akce, které město Choceň (z finančních a bezpečnostních důvodů) nechce mít na náměstí. Ten hluk, odpadky a močení návštěvníků do Orlice asi přírodě moc neprospívají.