Za křivé zuby může neolitická revoluce

S objevem zemědělství před tisíci lety vyměnili naši předci lov a sběr za produkci dlouhodobě skladovatelné potravy a neustálé kočování vystřídal usedlý život v relativním bezpečí vesnic a měst. Změna způsobu obživy umožnila zemědělcům rozšířit se takřka po celém světě, často na úkor původních lovců a sběračů. Neolitická revoluce měla však také své stinné stránky. Na mnoha místech nezávisle vedl přechod k zemědělství ke zhoršení fyzické kondice a zdravotního stavu jedinců (vinou přemíry sacharidů v potravě, nedostatku vitaminů a podvýživy). S praktikováním zemědělství jsou spojeny neblahé jevy jako epidemie či hladomory, což jsou fenomény lovcům a sběračům prakticky neznámé. (To ovšem platí jen pro ta lovcko-sběračská etnika, která se zemědělci nepřišla nikdy do styku.)

Praktikování zemědělství ovlivnilo lidskou biologii (vedlo například k získání široce rozšířené schopnosti trávit v dospělosti laktózu). Soudilo se, že vlivem dlouhodobé konzumace produktů zemědělství, obecně tedy méně tuhé potravy, než jaká se získává lovem a sběrem, došlo také k pozměnění tvaru čelistí. Potvrzení této domněnky nyní přinesla studie publikovaná v magazínu PNAS, založená na analýze lebeční morfologie jedenácti vybraných populací z celého světa. Ty zahrnovaly vedle tradičních i postindustriálních společností praktikujících zemědělství také pětici lovecko-sběračských etnik: Sany (Křováky), Mbuti (Východní Pygmeje), Arandy (původní Australany) a aljašské a grónské Inuity (Eskymáky).

Výsledky studie odhalují statisticky průkazný rozdíl ve tvaru spodní čelisti mezi lovecko-sběračskými a zemědělskými populacemi. Zatímco lovci a sběrači mají dlouhou a úzkou spodní čelist, umožňující silnější skus, zemědělci, živící se méně tuhou stravou, mají čelist naopak kratší a širší. Tvar spodní čelisti odráží způsob obživy bez ohledu na geografickou polohu či podnebí, populační historii či etnickou příslušnost. Nezáleží ani na tom, zda jsou lovci a sběrači specializovanými rybáři, nebo lovci velké zvěře.

Typ přijímané potravy reflektuje svým tvarem pouze čelist spodní, horní čelist nebo kterýkoli jiný aspekt lebeční morfologie už ne. Horní a spodní čelist se tak mohou vyvíjet do jisté míry nezávisle, přestože tvoří jeden komplex a jedno je ovlivněno druhým, ať už prostřednictvím čelistního kloubu nebo okluze (skusu). Malá spodní čelist v zemědělských populacích je pak příčinou často se vyskytujících vad, jako je stěsnaný chrup nebo předkus.

Příčina popsaného jevu není zcela jasná. Za rozdílným tvarem čelisti u různě se živících populací totiž nemusí stát selekce. Může jít o pouhý důsledek fenotypové plasticity. Tuto představu podporují studie na jiných druzích savců chovaných v zajetí. Bylo popsáno, že primáti, nebo například také damani, kteří jsou v dospívání krmeni nepřirozeně měkkou, předzpracovanou stravou, mají v dospělosti drobnější spodní čelist a objevuje se u nich stěsnaný chrup a předkus. Nelze jednoznačně říct, že různý tvar čelistí v lidské populaci a to, že mnohým zemědělcům se „zuby nevměstnají do pusy“, je skutečně dáno rozdílnými mechanickými vlastnostmi přijímané potravy – tedy tím, že zemědělci nemuseli, na rozdíl od lovců a sběračů, v dětství tolik žvýkat. Dodatečné zpracování a tepelnou úpravu potravin totiž ovládají všechna etnika bez ohledu na způsob obživy. Jak zemědělci, tak lovci a sběrači znají kojeneckou výživu a u mnoha lovecko-sběračských etnik navíc ženy kojí podstatně déle než v zemědělských společnostech. (Proc. Natl. Acad. Sci. USA 108, 19546–19551, 2011)