Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Na vnější straně okna

 |  6. 12. 2012
 |  Vesmír 91, 687, 2012/12

Na úvod příběh. Nedávno jsem se zúčastnil posezení na chalupě na Českomoravské vysočině. Poklidné odpoledne přerušil devítiletý syn jedné z oslavenkyň, který s pláčem a vyděšený přiběhl a v návalech vzlykání nebyl schopen říci, co se stalo. Ukázalo se, že má celé tělo pokryté svědivými boláky, neboť při hře vběhl do pole kopřiv, a než si uvědomil, co se děje, bylo pozdě. Maminka vysvětlovala, že žijí v Praze a syn neměl o existenci takových rostlin ani potuchy. Uvědomil jsem si, jak je to vlastně netriviální jev: kopřiva nemá trny, listy vypadají jako u jakékoli jiné rostliny, a koho by napadlo, že existuje květina, která pouhým dotekem dokáže člověka popálit? A kde se o tom ve světě vnitřní Prahy dozvědět? Do Učitelských novin jsem kdysi dávno napsal krátký povzdech přítele, středoškolského učitele češtiny, který rozebíral verš Antonína Sovy „sluka steskne v rákosí“. Rozbor ztroskotal na faktu, že studenti netušili, co je to sluka, takové slovo slyšeli poprvé v životě. Podobně se ještě před několika lety vyprávělo jako vtip, že se děti domnívají, že na alpských loukách se pasou fialové krávy. Dnes se historka vypráví znovu, ale už ne jako vtip.

Je to tak, dorůstající generace zhusta netuší, že venku, na druhé straně okna, existuje svět přírody. Ne proto, že by byla hloupější než ta naše, my zase neumíme vytvořit webové stránky a používat různé aplikace. Celý život je možné prožít na vnitřní straně okna, aniž by se člověk dostal do kontaktu se světem venku, celý život lze prožít v oné „druhé přírodě“, ve městech s veškerým zábavním průmyslem, virtuálním i nevirtuálním, který se nabízí, a teoreticky ani jednou za život neudělat krok mimo asfalt.

I s rizikem, že budu vypadat jako zahořklý karatel mravů, dovolím si ještě jednu poznámku. Pokud se s divočinou setkáme doma, ve světě televizních obrazovek, je překvapivé, jak neuvěřitelně často se příroda vyskytuje jako protihráč člověka, jako temné síly, jež je třeba eliminovat. A ruku v ruce s džunglí utrženou ze řetězu jdou eticky nezakotvení vědci, kteří za zdmi laboratoří provádějí své šílené a nezodpovědné pokusy. Od dob Ostrova doktora Moreaua jsme již ušli kus cesty. Dnes nám z podmořských laboratoří prchají zmutovaní žraloci, kteří terorizují lidstvo a polykají rekreanty jednoho po druhém, jindy jsou města zaplavena zmutovanými invazními mravenci, kteří taktéž zabíjejí vše, na co narazí. Z biologických ústavů prchají obrovské vosy coby výsledek experimentu, který se badatelům vymkl z rukou, a nalétávají v rojích na města, jindy je nahradí zmutovaní netopýři, gigantičtí brouci, nakažliví švábi, nestvůrní pavouci chytající lidi do sítí, popř. vědci přivedou na svět hyperinteligentní myši, vzkřísí z mrtvých přerostlé dinosaury, varany či krokodýly, obří komáry nebo lidožravé hady, smrtící epidemie či inteligentní podzemní hmyz, který konzumuje cestující metra. Fantazii se meze nekladou. Vždy se stereotypně jedná o eticky nezodpovědné vědce a útok nevypočitatelné vnější strany okna. Bestiář zmutovaných organismů je vcelku bohatý. Když Alfred Hitchcock napsal horor Ptáci, bylo to originální a nové, podobně jako fantazie o King Kongovi, snad nás ještě překvapilo, když do kin přiletěla Gappa. Dnes to již není ani nové, ani originální. Kde jsou časy Karla Čapka, který se neobyčejně moudře zamýšlel nad tím, co by se stalo, kdyby záclonu inteligence protrhl krom nás ještě i další druh. Jak by vypadal svět, kdyby na něm žily dva druhy inteligentních bytostí, jeden suchozemský a jeden vodní? Jak by vypadala diplomacie a byl by možný i příslovečný Komárkův „mír s mloky“?

Samozřejmě přeháním a jsem si jistý, že každý známe a snad i trochu vychováváme nadějnou generaci studentů, kteří mají svět za oknem rádi a leccos o něm vědí. Přesto si myslím, že jsou mimořádně důležité akce, jako byla nedávná noc vědy a vědců; přesto a proto se domnívám, že je třeba všemi myslitelnými prostředky propagovat časopisy, jako je Vesmír, a nelitovat času, když kohokoli z nás pozvou do rozhlasu či televize, aby promluvil o svém oboru. Jako jeden z hlavních úkolů vědy vnímám to, abychom my, kteří jsme nějak se světem venku jako učitelé či vědci spojeni, široké veřejnosti ukázali, že venkovní svět je překrásný, nesamozřejmý, barvitý, plný tajemství a složitější, než jsme si kdy mysleli, že obecně s každým novým objevem se nám otevírají překvapivé nové světy mikro i makro říše, mnohem tajuplnější než lewisovská Narnie, tolkienovská Středozemě nebo jakýkoli jiný z vymyšlených vesmírů. Náš svět je nejpozoruhodnější fantasy říše, která kdy byla myšlena. Stačí otočit na další stránku tohoto časopisu a ponořit se do zpráv ze světa na vnější straně okna.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výchova a vzdělávání
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Marek Vácha

Mgr. Marek Vácha, Ph.D., (* 1966 v Brně) je katolický kněz. Na Přírodovědecké fakultě MU v Brně vystudoval molekulární biologii a genetiku, teologii studoval v Olomouci a v Bruselu. V letech 1997 a 2000 se účastnil dvou výprav na Antarktidu. V roce 2002 žil šest měsíců v trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii. Je přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Karlovy univerzity.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné