Nové dojmy ze starých knih

Leží kdesi zasuty v zaprášených regálech a skoro nikoho nezajímají. Proč taky – v době, kdy aktuální už není informace, která nese datum z minulého týdne. Naštěstí letitou knihu na webu už také najdete (viz třeba books.google.cz/books), její vůni však neucítíte. Leckdo se leckde ohání nezbytností poučení z historie, potažmo tedy ze starých spisů, leč skutky dennodenně ukazují, že to jsou jen třpytivá klišé.

Jsou ovšem tací, kteří nedají na dávná moudra dopustit. A dobře vědí proč. Uchovávají je a činí jim potěšení podělit se o své znalosti i nechat nahlédnout do svých archivů. Setkání s nimi a jejich poklady je blaženým pohlazením po duši. A těch nových dojmů a poznatků s tím spojených! Těší mě, že si Vesmír troufl pootevřít pozapomenuté svazky a nahlédnout, kudy kráčelo vzdělávání v předpředminulém století (viz článek Jana Kozáka na str. 586–590). Třeba se tomu dnes usmějete, ale bezpochyby za tím bylo nezměrné úsilí.

Anebo z jiného soudku: Letos se připomíná sté výročí založení České botanické společnosti (17. června 1912). Ta jistě nevznikla mávnutím kouzelného proutku a v zemích Koruny české musela mít dobře založené kořeny. V době jejího vzniku byl už dávno po smrti rakouský botanik Karl Georg Theodor Kotschy (1813–1866). S Českou botanickou společností nemohl mít nic společného, ale země Koruny české promlouvají z jeho jména! Mohly vést nitky naší botaniky také k němu? Narodil se v dnes polském městečku Ustroń, kousek severovýchodně od Třince. Projel kus světa, nejedno bejlí nese jeho jméno a mnohá pro svět vědy objevil.

Zkoumal také perský Demávend¹⁾ na severu dnešního Íránu. Svá bádání a putování vydal v roce 1859.²⁾ Tehdejší vědecké práce se nesly v jiném duchu než dnes. Kromě pro laika vcelku nudného výčtu latinských jmen rostlin, jejich počtu a lokalit si Theodor Kotschy všímal kosího zpěvu, způsobu putování s muly a místních zvyklostí. Rozepsal se o tygřích stopách kolem tábora výpravy na Demávend (v jeho době tam tygři ještě žili). Také tolik nespěchal s publikací – kolem íránského vulkánu botanizoval v roce 1843, práce vyšla za šestnáct let, možná ještě později. Fotografie k mání tenkrát zdaleka nebyla, a tak kreslil a popisoval – alespoň horu. K dokonalosti by stačilo spojit preciznost Kotschyho popisu se současnými možnostmi – není problém vyhledat na webu snímky flóry kdekterého místa na zeměkouli, většinou jim však chybí popis a dost často také pojmenování. Kotschymu zase chyběly obrázky rostlin…³⁾