Mff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlý

Aktuální číslo:

2025/11

Téma měsíce:

Vlny

Obálka čísla

Skok ze záhrobí

 |  12. 1. 2012
 |  Vesmír 91, 9, 2012/1

Přes neustálý růst lidské populace a úbytek nedotčených přírodních rájů jsme si v posledních letech zvykli na zprávy o objevech řady nových druhů zvířat i rostlin. Mnoho druhů však bohužel také nenávratně mizí a objevy nových ukazují pouze na rostoucí možnosti při dobývání donedávna zcela nedostupných oblastí. Mnohem více radosti tak mohou přinést nálezy druhů, které jsme považovali za vyhynulé v důsledku zániku jejich přirozeného prostředí. Čas od času se díky nim ukáže, že jsme – alespoň někdy a na poslední chvíli – schopni leccos zachránit a dát po svém nepromyšleném řádění věci zase do pořádku.

Takový objev se letos podařil zaměstnanci izraelského Úřadu pro přírodu a parky. Při pochůzce mokřady kolem jezera Hula, které v padesátých letech minulého století zaniklo v důsledku cíleného vysoušení, narazil na žábu, která místními rákosinami oficiálně poskakovala naposledy v roce 1955. Likvidací jezera se židovský stát ve svých počátcích zbavil nepříjemného semeniště malárie. Spolu s ní však nenávratně zmizely dva endemické druhy ryb a zdálo se, že také nenápadná žába Discoglossus nigriventer. Začátkem šedesátých let v údolí někdejšího jezera došlo k symbolické nápravě obnovením části papyrových porostů, o obnovu vodní plochy se však postaraly až záplavy v letech devadesátých. Dnes představuje pří rodní rezervace důležitou zastávku pro migrující ptáky a jejich obdivovatele. Jak se zdá, nakonec si na své přijdou i milovníci obojživelníků.

Na rozdíl od západního Středomoří, které je na druhy tohoto rodu zatím poměrně bohaté, východní polovině regionu více než padesát let nezbývalo než truchlit nad ztrátou svého jediného zástupce. Zprávy od jezera Hula tak jistě potěšily nejen izraelské ochránce přírody. A zatímco loňští účastníci herpetologických kurzů na našich přírodovědeckých fakultách jistě utírali slzy nad smutným příkladem vymizení vzácného endemického druhu, jejich letošní kolegové se mohou radovat nad jeho úspěšnou záchranou. (Haaretz.com, www.haaretz.com/print-edition/news/long-thought-extinct-hula-painted-frog-found-once-again-in-israeli-nature-reserve-1.396000)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Martin Minařík

Mgr. Martin Minařík (*1987) vystudoval zoologii obratlovců na PřF UK v Praze. Jako doktorand na katedře zoologie se v současné době věnuje studiu evoluce a morfogeneze hlavových struktur obratlovců, ve volném čase pak především herpetologii.

Doporučujeme

Lidské ucho v počítači

Lidské ucho v počítači uzamčeno

Pavel Jungwirth, Ondřej Ticháček  |  3. 11. 2025
Podle známého výroku Richarda Feynmana člověk něčemu pořádně porozumí, až když to sám sestrojí. A já (Pavel Jungwirth) jsem si z velmi osobních...
Deset let gravitačních vln

Deset let gravitačních vln

Ondřej Zelenka  |  3. 11. 2025
Letos v září jsme oslavili 10 let od první přímé detekce gravitačních vln. Jejich zaznamenáním jsme nejen doplnili další dílek skládačky důkazů...
Horké vlny v měnícím se klimatu

Horké vlny v měnícím se klimatu

Jan Kyselý, Ondřej Lhotka  |  3. 11. 2025
Tent o příspěvek navazuje na článek Horké vlny v měnícím se klimatu: otazníky zůstávají (Vesmír 91, 28, 2012/1) a shrnuje aktuální stav poznatků...