Mayská Toniná

Zříceniny klasického mayského města Toniná (jehož původní mayské jméno bylo zřejmě Popo) se nacházejí v mexickém státě Chiapas, v nádherném prostředí vysokých hor (obr. 2). Zříceniny leží asi 14 kilometrů východně od města Ocosingo a jsou obklopeny borovými lesy. Terasy a budovy Toniná tvoří akropoli a šplhají až na vrchol zalesněného kopce, 71 metrů nad úroveň plochého nádvoří. Toniná je vlastně hora vytvarovaná lidskou rukou do stupňů připomínajících obrovskou pyramidu (obr. 3). Je jedním z mála mayských měst na vysočině s plně klasickou tradicí,¹⁾ zřejmě díky úzkému kontaktu s kulturním děním v nížinných centrech. Její poloha jí jistě přinesla jedno z přízvisek – Město nebeské hory. Mimoto byla známa také jako Místo nebeských zajatců a jeden z chrámů proslul jako Chrám kosmických válek, což nejspíš souviselo s válečnou reputací Toniná. Většina staveb na povrchu pochází z pozdně klasického období. Dá se však předpokládat, že město existovalo i dávno před rokem 514²⁾ – pod zříceninami se stále nacházejí starší struktury. Toniná se proslavila také tím, že z ní pochází poslední monument klasické mayské civilizace, datovaný rokem 909. To je asi o 100 let později, než umlklo město Palenque, největší soupeř Toniná. Toniná nejvíc proslula svým militarismem a značná část místních skulptur z nahnědlého až narůžovělého pískovce znázorňuje spoutané zajatce určené k obětování. Skulptury vynikají skvělou uměleckou kvalitou, která snese srovnání s nejkrásnějšími díly mayského světa.

Město

Již samotný vstup do města zanechává impozantní dojem. První stavbou, kterou spatříme, je velmi dobře zachovalé hřiště pro míčovou hru, ještě dnes částečně vydlážděné mozaikou z těsně uložených plochých kamenů. Váleční zajatci zde hráli zajisté již předem ztracenou hru, neboť byli následně obětováni na nedaleké malé plošině (obr. 4). Nikde jinde není metafora obětování jako součást hry tak dramatická jako v Toniná.³⁾

Hřiště i obětní platforma jsou na jižním okraji rozsáhlé, dnes trávou porostlé Grand Plazy. Nad ní se zvedá akropole tvořená sedmi terasami, na nichž stojí zbytky paláce a chrámů s dobře zachovanou mistrovskou štukovou výzdobou. Na východní straně druhé terasy se nalézají dva vstupy do Paláce podsvětí, labyrintu temných chodeb, výklenků a slepých průchodů. V několika stěnách jsou umístěna okna ve tvaru kříže k’an, který byl pro Maye symbolem stvoření a znovuzrození.

Jižní fasáda takzvaného Paláce mřížoví, nazvaného podle vystouplé dekorace, je jedna z nejpůsobivějších v Toniná (obr. 5). Na terasách je v několika patrech vybudováno bludiště schodišť, malých místností, chodeb, patií atd. V nich jsou dodnes viditelné zbytky barevných fresek, štukových ozdob (včetně masek Podsvětních příšer či nestvůry witz⁴⁾) a ostatní pozůstatky kdysi skvělé výzdoby. Z nich vyniká především takzvaný Dům květů na třetí terase: uvnitř jedné místnosti je situována lavice, pravděpodobně bývalý trůn vládce se zbytky štukové masky nestvůry witz. O patro výš je další místnost s kamennou lavicí (obr. 6).

Akropoli vévodí kopie skvělé stély krále Zotz Ch’oh Muwana, která stojí na vrcholu jednoho ze schodišť (obr. 7) vedoucích na šestou terasu, která má snad největší počet archeologických památek z celého města. Nalézají se na ní také četné hroby králů i obětí, z nichž některé jsou ještě dobře zachovalé. Mezi nimi vyniká veliký kamenný sarkofág, umístěný v katakombách pod úrovní terasy. Perlou Toniná a vrcholným výtvorem mayského štukatérského umění je pak obrovský reliéf právě na šesté terase. Byl objeven r. 1992, ale práce na něm stále pokračují; v poslední době byla odkryta jeho další východní část. Reliéf byl datován do pozdně klasického období, do let 790–840. Jeho obsah je mytologický a stylově byl zřejmě ovlivněn mexickým Teotihuacánem⁵⁾ (obr. 9). Na opeřených rámech, které rozdělují reliéf na několik sekcí, visí uťaté hlavy obětí, jejichž krev utváří kruh per kolem. Na vrcholku reliéfu se nalézá lebka označená znakem kimi, znamenajícím „smrt“ – to byla bitevní standarta Toniná. Sekce reliéfu jsou „obydleny“ bizarními postavami mayských mýtů či alterovanými egy mayské elity, zvanými wayob.

Na dalších terasách je celkem 8 staveb (obr. 8). Z nich zvláště vyniká Chrám podsvětní příšery. Ještě výše je Chrám zajatců, zdobený reliéfem svázaných zajatců. Skvělý pohled na Grand Plazu a daleko do horské krajiny je z Chrámu kouřícího zrcadla na nejvyšším vrcholu akropole. Chrám je jedním z posledních postavených v Toniná a v jeho nitru byly nalezeny rituální lastury, nože, jadeitové šperky a další předměty (obr. 10). Na východním svahu akropole byla nedávno objevena skupina budov (nepřístupná veřejnosti) se skvělým štukovým reliéfem, který je zatím obtížné interpretovat. Zřejmě zobrazuje rituální tanec okřídlených bytostí asi zpodobňujících Hlavní ptačí božstvo, symbol královské moci (Vesmír 89, 20, 2010/1). Reliéf byl původně nabarven, zbytky červené barvy jsou patrné dodnes.

Historie

Ačkoli jeden z nápisů v Toniná uvádí nejmenovaného krále z r. 217, první datovaný monument pochází až z r. 517 a zmiňuje krále, označovaného jako Vládce 1, s jeho pravděpodobným jménem Hlava plaza. Následoval zřejmě Bahlam Yaxuun Tihl, který nastoupil na trůn roku 563 a je lépe známý pod jménem Zotz Ch’oh Muwan. Jeho stéla byla vztyčena vysoko na akropoli r. 577 (obr. 7). Tento král a pravděpodobně i jeho předchůdce byli příslušníci panovnického rodu Pánů podsvětí. Na své stéle je představen jako Pán netopýrů, jaguárů a sov; tvorů reprezentujících noční božstva. Sveřepý výraz obličeje na stéle pak dobře odpovídá královu údajnému charakteru ničitele a stvořitele. Šlo zřejmě o jednoho z velkých panovníků Toniná.

Dalším králem byl pravděpodobně Chak B’olon Chaak, připomínaný r. 589. V neklidné době na začátku 7. století, kdy sousední Palenque ovládl Calakmul a celá oblast byla ponořena do válek, nastoupil jako vládce Toniná r. 615 ve věku osmi let K’inich Bahlam Chapaat, první z několika králů používajících příjmení Chapaat, stonožka. V mayských představách byly stonožky zpodobňovány jako fantastická nadpřirozená stvoření, částečně kostlivcovití plazi s vyčnívajícími tesáky. Byly symbolem smrti a rozkladu a byly považovány za prostředníky s podsvětím. K’inich Bahlam Chapaat je připomínán ještě v letech 633 a 665, po jeho smrti se ujal vlády panovník známý pouze jako Vládce 2 (668–687). Je pravděpodobné, že právě za jeho vlády Toniná začala svoji expanzi až do údolí řeky Usumacinty a dostala se do konfliktu s Palenque, svým „věčným“ rivalem.

Toninské zaujetí v získávání zajatců je doloženo panely zpodobňujícími spoutané, ponížené zajatce a v jednom případě i zajatou ženu, což je v mayském sochařském umění velmi vzácný případ. Tento trend zřejmě pokračoval v Toniná dalších téměř 250 let. Mnozí z nešťastníků skončili svoji životní pouť na obětním oltáři (obr. 3), i když někteří nejspíš přežili a byli propuštěni za výkupné. Zdá se, že únosy a výkupné byly pro Toniná stejný obchod jako pro některé moderní teroristy. Vládce 2 byl pravděpodobně obětován v Palenque r. 687, jak naznačuje kryptický text v palenckém Chrámu XVII, popisující vítězství palenckého krále K’inich Kan Bahlama II. nad Toniná. Lakonický nápis se zmiňuje o „vstupu do jeskyně Toniná“, což zřejmě znamenalo dobytí města. Tato událost se stala důvodem k pokračujícímu nepřátelství mezi oběma městy.

Toniná se ze zdrcující porážky patrně brzy vzpamatovala a pod vedením nového krále K’inich Baaknal Chaaka (688–704) dokázala obnovit i zvýšit svou politickou a vojenskou sílu a prestiž. Tento král byl zřejmě už příslušníkem nové dynastie s ještě strašidelnějším jménem – Dynastie hadích lebek a jaguárů. Jeho agrese směřovala proti Palenque a ostatním městským státům v údolí řeky Usumacinty. Ačkoliv je Palenque vzdáleno pouhých 64 kilometrů na sever od Toniná, neschůdný horský terén mezi oběma městy vyžadoval, aby armáda Toniná postupovala velikou oklikou. Zdá se, že táhla nejprve podél řek Rio Jatate a Lacantún a pak po proudu Usumacinty směrem do plání Chiapasu a Tabasca. Údolí Usumacinty bylo v té době hustě obydleno a vojska Toniná se pravděpodobně střetla s obránci několika měst (La Mar, Bonampak, Anaite ad.). Některá z nich byla ve sféře vlivu další mayské mocnosti na Usumacintě, Piedras Negras.

Důležitým činem krále K’inich Baaknal Chaaka bylo r. 699 zasvěcení Míčového hřiště 1 památce jeho vítězství v oblasti Usumacinty. Stěny dlážděného hřiště byly ozdobeny vyčnívajícími sochami šesti zajatců s rukama svázanýma za zády. Mnozí z nich byli vazalové palenckého krále K’inich Kan Bahlama II. a o jejich osudu nemůže být pochyb. Hřiště bylo přiléhavě nazváno „Hřiště tří vítězství“. Sloužilo jako metafora vstupu do podsvětí, ať už pro nešťastné zajatce, či pro příslušníky elity, kteří zemřeli nenásilnou smrtí. To ilustruje kruhový disk (obr. 11) s reliéfem, uložený do dláždění hřiště, kde zakrýval dutinu představující vstup do podsvětí. Portrét na disku ukazuje prince Wak Chan K’ak’a, který byl zřejmě následníkem trůnu a zemřel předčasně r. 775. Jeho duch metaforicky opustil tento svět a odešel do podsvětí skrz portál pod míčovým hřištěm.

Nástupcem K’inich Baaknal Chaaka byl roku 708 Vládce 4 – dvouleté dítě zvané „mladý princ“, ch’ok (jeho jméno nebylo dosud přeloženo), který měl formu ohnivého jaguářího boha. Zpočátku za něj vládli mocní aristokrati jako K’elen Hix a Aj Ch’anaah. Ti připravili v roce 711 dítěti skvělý dárek: toninské ozbrojené síly pronikly do Palenque a zajaly krále K’an Joy Chitama II., syna velkého K’inich Janaab Pakala. Pískovcový panel nalezený v Toniná (obr. 12) ukazuje poníženého, zkrouceného krále, připraveného k obětování. Překvapivě však byl později propuštěn a dál vládl v Palenque jako vazal Toniná (pravděpodobně tedy zaplatil výkupné). Dalším zajímavým zajatcem byl Aj Chiik Nahb ze vzdáleného města Calakmul. Byla Toniná angažována ve válce s mocným Calakmulem, nebo Calakmul pomáhal vojenskou silou některému ze svých „satelitů“, jako bylo třeba Piedras Negras?

Dalším vládcem Toniná byl K’ich Ich’aak Chapaat, jehož vláda spadá zhruba do let 723–739. Byl zřejmě sponzorem slavného štukového panelu míčové hry z roku 727 (obr. 6). Nápis v levém horním rohu nenechává na pochybách, že levým hráčem je král K’inich B’aaknal Chaak, který vládl od roku 688 a jehož vláda končila někdy mezi lety 704 a 708. Identita druhého hráče (napravo) není jasná, může to být buď Vládce 2 (předchůdce K’inich B’aaknal Chaaka), nebo také poslední velký král vzdáleného města Calakmul v mexickém státě Campeche Yuknoom Took’ K’awiil. Tento král skončil svoji životní dráhu na obětním kameni v Tikalu r. 736.

Z dalších monumentů je nejznámější kruhový oltář s datem 5 Eb z roku 730 (obr. 13). Zaznamenává „ohňový rituál“ v hrobce krále K’inich Baaknal Chaaka či možná jeho otce. Přinejmenším v jedné kryptě v Toniná byly nalezeny rozdrcené a spálené kosti, které mohly být produktem tohoto záhadného rituálu. K’ich Ich’aak Chapaat byl zodpovědný za tvorbu řady monumentů, včetně své trojrozměrné stély, ale kupodivu nikoliv za procesí válečných zajatců, kterými se vyznačovali jeho předchůdci i následovníci. Nápis v Toniná však nasvědčuje tomu, že za vlády K’ich Ich’aak Chapaata Toniná násilně zabrala město Sib’ikte, které se nachází v horách Chiapasu. Tedy i tento král nutně pokračoval v expanzionistické politice toninských vládců.

Další půl století je Toniná dosti skoupá na historické záznamy. Zda to byl důsledek politické nejistoty či náhoda, není známo. Jedním z králů v tomto období byl K’inich Tuun Chapaat (do roku 762), který byl zapleten do nového konfliktu se starým protivníkem, Palenque. Svůj poslední rozkvět prožívala Toniná za vlády krále známého jen jako Vládce 8 (jeho jméno asi znělo Zářící stonožka). Narodil se r. 756 a žil pravděpodobně do r. 806. Během své vlády nechal přestavět některé chrámy na Akropoli. Měl zřejmě zvláštní zájem o dávného Vládce 1, v jehož hrobce r. 799, tedy víc než 250 let po jeho smrti, prováděl „ohňový rituál“ (obr. 1). Vládce 8 chtěl zdůraznit svoji militaristickou reputaci a sám se nazýval aj bolon baaak, „Ten mnoha zajatců“. Toto přízvisko se nejspíše vztahuje k jeho tažením proti dosud neidentifikovaným městům Sak T’zi (snad dnešní málo prozkoumaný Plan de Ayutla, hluboko v Lacadonském pralese) a Pomoy. Poslední zmínka o něm je z roku 806 a pak se Toniná na 30 let odmlčela.

Toniná díky své relativní izolaci od středisek mayské kultury v nížinách ještě přežívala, zatímco ostatní města jedno po druhém kolabovala.6 Z konce její existence máme už jen několik útržkovitých zpráv. Devátý vládce, Uh Chapaat, se připomíná v roce 837. Jeho mementem mohou být umělecké vlysy na Chrámu zajatců, které představují spoutané zajatce se škrtidly okolo krku, připravené k mučení či obětování.

Vládce 10, jehož jméno neznáme a který je připomenut nápisem z roku 904, byl asi posledním králem Toniná. Pak je tu ještě poslední dílo klasických Mayů, stéla vztyčená 15. ledna 909. Zaznamenává osudné datum v mayském dlouhém počtu 10.4.0.0.0. Poté celá klasická mayská civilizace umlkla nadobro…