Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě:

Vydání této publikace je záslužným počinem nakladatelství Libri, neboť monografie obdobného rozsahu s tak precizním a názorným obrazovým materiálem u nás doposud citelně chyběla, což bych v úvodu rád zdůraznil, bez ohledu na některé mé kritické připomínky.

Jednou z předností publikace je, že (navzdory svému názvu) nás přiměřeně seznamuje s vývojem zemědělství prakticky celého světa: Mezopotámie, Egypta, Číny, Indie, Řecka, Říma, Jižní a Střední Ameriky, Afriky, Tichomoří, Anglie, Německa, Francie, Švýcarska, Balkánu ad. Pokud autor označuje území historickými názvy (např. Frísko, Flandry, Livonsko…), lze to jistě v historické publikaci tohoto druhu plně akceptovat. Za méně vhodné (a snad ještě méně adresné nežli u uvedených příkladů historických zeměpisných pojmenování) považuji upřesňování geografické polohy typu: v přilehlé oblasti někdejšího Sovětského svazu apod.

Po formální stránce je kniha rozčleněna na dvě hlavní části: Dějiny zemědělství od pravěku po středověk (s. 11–199) a Dějiny zemědělství od středověku po současnost (s. 201–412). Otázkou je, které období je chápáno jako středověk, když zemědělství od husitství do Bílé hory je již zařazeno do druhé části knihy.

Informačně velice solidní publikace, podložená více nežli 650 tituly použité literatury, popisuje počátky zemědělství, vývoj obdělávání půdy, přílohové zemědělství, úhorové a střídavé hospodaření, pěstované polní a zahradní plodiny, sklizňové práce, ovocnářství, vinařství, chmelařství, chov domácích zvířat, rybníkářství, včelařství, mlynářství, rozvoj zemědělské techniky, pozemkové úpravy, meliorace, sociální a právní postavení zemědělců, nástup kapitalismu do zemědělství, agrární hnutí, zemědělské školství a zemědělský výzkum, násilnou kolektivizaci, která probíhala v několika etapách, i tzv. socialistickou koncentraci výroby po roce 1975.

Rozpaky budí nevyrovnanost odborného zpracování jednotlivých oddílů, popřípadě dílčích pasáží. Některé okruhy jsou v knize zpracovány skvěle a nabízejí obrovské množství faktografického materiálu. Jiné se potýkají s kompilační povrchností a povšechností, nebo v knize dokonce chybějí. S tím bezprostředně souvisí i existence zjevných drobnějších terminologických chyb. Když jsem se ve vysvětlení základních použitých pojmů dočetl, že harka je dvou až tříradličný pluh, poněkud mne to překvapilo při vzpomínce na to, kolik jsem se – jako selský synek – kdysi naoral s harkou šestiradličnou (harka je víceradličný pluh pro mělké zpracování půdy). V knize se lze např. dále dočíst, že bagoun patří k vepřům s kadeřavou srstí, který vznikl křížením s vepřem mongolským a yorkshirským – ačkoliv „vepř“ je název pro vykleštěného kance nebo kanečka, nebo že luštěniny jsou důležité rostliny, z nichž jedny se pěstují jako lidská potrava, jiné slouží jako pícniny, přičemž správně jsou luštěniny jen semena některých bobovitých rostlin, která mají význam v potravinářství a v krmivářství, či že bahnice je březí ovce – správně by mělo být uvedeno, že to je pohlavně dospělá samice ovce, která se již bahnila (= odborný výraz pro porod u ovce), a je tedy schopná plemenitby. V jiném případě je uvedeno, že obiloviny jsou kulturní druhy rostlin z čeledi lipnicovitých, ačkoliv k obilovinám se řadí např. také pohanka obecná z čeledi rdesnovitých, atd. Celkově lze konstatovat, že úroveň odborné zemědělské terminologie publikace obsahově nepřekračuje dobově determinovanou náplň hesel Sitenského Hospodářského slovníku naučného z let 1905–1924. Bohužel i se všemi nepřesnostmi. Prakticky tedy zůstala neovlivněna moderními soudobými terminologickými normami, které určují základní odborné názvy a jejich definice v oboru zemědělství. Podobné terminologické nepřesnosti se ve srovnatelných německých publikacích nevyskytují a nenalezneme je ani v Dejinách poĺnohospodárstva na Slovensku z roku 2001. Jistě i proto, že se na tvorbě slovenské monografie podílelo celkem dvacet jedna odborně specializovaných autorů.

A jako vysokoškolský učitel musím vyslovit ještě jednu kritickou připomínku. Kniha jako velmi obsáhlé kompendium a bohatý zdroj informací bude jistě náležet k základním studijním dílům, v němž značná část zájemců bude mít snahu občas vyhledávat potřebné údaje. Pro tyto způsoby používání odborné literatury je nepsaným imperativem zařazení rejstříků. Absence obligátního věcného, zeměpisného a jmenného rejstříku značně komplikuje praktickou využitelnost knihy. Potřebná data a údaje v Dějinách zemědělství v Čechách a na Moravě autorů Magdaleny Beranové a Antonína Kubačáka jistěže jsou, ale při systematické studijní práci si s námi budou hrát tak trochu na schovávanou…