Bön v Česku

Od půli letošního května do začátku června hostovala v České republice třináctičlenná skupina bönistických mnichů z indického kláštera Mänri. Jejich návštěva byla výsledkem dlouhodobého úsilí občanského sdružení Potala a jeho partnerů. Za čhamovými tanci, rituální hudbou a dalšími tradicemi tibetského bönismu nemuseli zájemci putovat do dalekých hor. Mysl stačilo otevřít v české kotlince.

V encyklopediích není všechno

Když zapátráte všeznalým internetu po tom, co je bön, je výsledek tristní. Ani proslulá Encyclopædia Britannica na tom není o moc lépe. Lahůdkou však byl pestrý program bönistických mnichů, který chybějící poznání do Česka přinesl – těm, co chtěli. A nejen to. Bylo to nevšední zastavení v dnešní zmatené době. Z usměvavých mnichů vyzařoval klid, pohoda, vstřícnost a pochopení. Asi nikdo, kdo se s nimi setkal, nepochyboval o upřímnosti jejich slov. Když Geše Sönam žádal o podporu škole, kterou při klášteře Mänri provozují, ještě nikdy jsem v podobných souvislostech neslyšel tak jednoduché a průzračné zdůvodnění. Nebylo to ani tak ve slovech jako v přirozenosti a prostotě jeho projevu.

Tibetská náboženská tradice bön

Základní informace napsali Daniel Berounský z Filozofické fakulty UK v Praze a Zuzana Ondomišiová z o. s. Potala do programu pro vystoupení mnichů v Divadle Archa. V progamu se dočteme, že dnešní klášterní bön spojuje své počátky s pradávným zakladatelem Šenrabem Miwo. Snad žil dávno před Buddhou Šákjamunim, který bývá považován jen za jeho emanaci. Pocházel ze země Olmo Lungring, která se rozkládala západně od Tibetu. Vypráví se, že se narodil v královském paláci a dlouho se potýkal s úskočným démonem Khjabpa Lagringem. Meditací v ústraní nakonec démona obrátil na své učení. Šenrabu Miwo se přičítá textová tradice, která má podobný rozsah jako tibetské buddhistické texty. Již od 11. století se dělila na Učitelovy výroky a komentáře k nim. Texty byly uspořádány až v 18. století do sbírek Kangjur a Katen. Do dnešní doby se dochoval jen Kangjur, ale badatelé se pokoušejí podle katalogů rekonstruovat i Katen.

Textové tradice bönu a buddhismu se podobají, liší se však formulacemi a terminologií. Jsou pro ně zásadní koncepty soucitu, prázdnoty a mnohé další. Problém datování textů je dán tím, že skoro všechny byly objeveny jako „poklady“ (tibetsky terma), předávaly se ústně a zapsány byly až někdy na přelomu 10. a 11. století. Podle tradice byla většina textů přeložena do tibetštiny ze zaniklého jazyka dávné říše Žangžung v dnešním západním Tibetu.

Bönistický mistr Šerab Gjalcchän (1356–1415) založil r. 1405 poblíž města Žikace klášter Mänri. Reorganizoval výuku, kladl důraz na dodržování řádových pravidel a klášter se záhy stal vzdělaneckým centrem bönu. Během kulturní revoluce byl klášter zničen, ale v současné době je rekonstruován. Následovníci bönu založili r. 1969 v severní Indii nedaleko Dolandží exilový klášter Mänri, v němž bylo studium obnoveno r. 1978. Jeho 33. představený Thidzin Rinpočhe (Drahocený držitel trůnu) Lungtok Tänpä Ňima (nar. 1929) je považován za hlavního představitele bönu.

Pokládat bön za nebuddhistické náboženství je zavádějící. Někteří badatelé chápou bön jako heterodoxní tradici tibetského buddhismu a stejně tak se na něj dívá i současný 14. dalajláma – jako na jednu z hlavních škol tibetského buddhismu. Existuje také možnost, že stará, dnes bezejmenná náboženská tradice v Tibetu absorbovala ústřední nauky buddhismu, volně přijímala přesvědčivé koncepty, rituály a myšlenky a vymezila se až v 10. a 11. století. V každém případě je bön výrazně inspirován buddhismem.

Čhamové tance a rituální hudba

Čham je rituální tanec (viz obr. 2) konaný při významných svátcích. Vychází z tantrického učení a vizualizuje duchovní aspekty jednotlivých postav. Pomocí masek, kostýmů, atributů a pohybů zpřítomňuje postavy bönistické mytologie – božstva, duchovní entity i historické postavy. Smyslem čhamu jako rituálu pro veřejnost je potlačit a zničit škodlivé démonické síly a obnovit rovnováhu a harmonii. Mniši se před tanci podrobují očistným praktikám, půstu a meditacím. Tanec se skládá z přesně předepsaných pohybů, tanečníci nesou atributy zobrazovaných postav, na kostýmech je složitá ikonografie. Například svastika symbolizuje nezničitelnost, pevnost a věčnost, meč ničí démony a odsekává nevědomost a negativní sklony. V zákulisí provádí lama mystickou část čhamu – meditační rituál. Tance provází hudba na rituální nástroje: teleskopickou trumpetu ragdung, krátkou šalmaj dungčhen, hoboj gjaling, různé bubny, činely a bílou lasturu dungkar.

Více na www.potala.cz.