Kartografické kuriozity na českých mapách

Čedičové skále u Kamenického Šenova lidé říkají výstižně „varhany“, oficiálně se ale jmenuje Panská skála. Na Hibschově geologické mapě (viz J. Ulrych, Vesmír 76, 632, 1997/11) je označena jako Gehörnhaus, tedy Rohatý dům (jméno vzniklo patrně podle vyčnívajících čedičových sloupců). Později však někdo nedoslýchavý jméno zkomolil na Herrenhaus a čeští kartografové pány přeložili, dům nahradili. Tak vznikla Panská skála.

Znělcový kopec v Českém středohoří se jmenuje Velký obr (v některých mapách též Obří vrch). Vzhledem k „poněkud omezenému“ výskytu malých obrů nezní jméno věrohodně, a ještě ke všemu je tento vršek (jeden z bočních vrcholů hradišťanského masivu) oproti Milešovce dost prťavý. V německých mapách se jmenoval Hohe Riese. Víme sice, že Der Riese je obr, ovšem die Riese je smyk. Je tedy možné, že na zalesněném svahu kopce byl vysoký smyk na dřevo, skluzavka z kulatin, jaké se tehdy stavěly. Prokázáno to není, nicméně kdyby to byla pravda, obra podivných rozměrů bychom se tím zbavili (Josef Kavka, Oronymická nedorozumění na českých mapách, Acta onomastica XLVIII, 203–205, 2007).

Po roce 1989 se doplňovala jména v oblastech, které sloužily armádě tak dlouho, až pomístní jména v nich upadla v zapomnění. Někdy v devadesátých letech vyšla mapa Máchova kraje, kde byl přenádherný pískovcový útvar Hradčanských stěn uveden nejprve jako Psí kostel, v dotisku pak Psí kostely. Spodní erodovaná vrstva pískovce se vydrolila a pod skálou, stojící „na nožičkách“, vznikl skutečně nízký prostor s „raně gotickou“ klenbou, který lze v duchu lidové etymologie vnímat jako kostel přístupný pouze čtyřnohým návštěvníkům. Brzy však vyšel další dotisk téže mapy a v něm se totéž místo objevilo jako Husův kostel. Ukázalo se, že Husskirche ve staré německé mapě byl přečten jako Hundkirche a podle toho přeložen.

Uvádím tři nejasná jména z mnoha, jež lze vystopovat na té části území ČR, která byla střídavě osídlena německým a českým obyvatelstvem, popřípadě dlouho nebyla osídlena vůbec.