Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Kartografické kuriozity na českých mapách

 |  5. 5. 2011
 |  Vesmír 90, 256, 2011/5

Čedičové skále u Kamenického Šenova lidé říkají výstižně „varhany“, oficiálně se ale jmenuje Panská skála. Na Hibschově geologické mapě (viz J. Ulrych, Vesmír 76, 632, 1997/11) je označena jako Gehörnhaus, tedy Rohatý dům (jméno vzniklo patrně podle vyčnívajících čedičových sloupců). Později však někdo nedoslýchavý jméno zkomolil na Herrenhaus a čeští kartografové pány přeložili, dům nahradili. Tak vznikla Panská skála.

Znělcový kopec v Českém středohoří se jmenuje Velký obr (v některých mapách též Obří vrch). Vzhledem k „poněkud omezenému“ výskytu malých obrů nezní jméno věrohodně, a ještě ke všemu je tento vršek (jeden z bočních vrcholů hradišťanského masivu) oproti Milešovce dost prťavý. V německých mapách se jmenoval Hohe Riese. Víme sice, že Der Riese je obr, ovšem die Riese je smyk. Je tedy možné, že na zalesněném svahu kopce byl vysoký smyk na dřevo, skluzavka z kulatin, jaké se tehdy stavěly. Prokázáno to není, nicméně kdyby to byla pravda, obra podivných rozměrů bychom se tím zbavili (Josef Kavka, Oronymická nedorozumění na českých mapách, Acta onomastica XLVIII, 203–205, 2007).

Po roce 1989 se doplňovala jména v oblastech, které sloužily armádě tak dlouho, až pomístní jména v nich upadla v zapomnění. Někdy v devadesátých letech vyšla mapa Máchova kraje, kde byl přenádherný pískovcový útvar Hradčanských stěn uveden nejprve jako Psí kostel, v dotisku pak Psí kostely. Spodní erodovaná vrstva pískovce se vydrolila a pod skálou, stojící „na nožičkách“, vznikl skutečně nízký prostor s „raně gotickou“ klenbou, který lze v duchu lidové etymologie vnímat jako kostel přístupný pouze čtyřnohým návštěvníkům. Brzy však vyšel další dotisk téže mapy a v něm se totéž místo objevilo jako Husův kostel. Ukázalo se, že Husskirche ve staré německé mapě byl přečten jako Hundkirche a podle toho přeložen.

Uvádím tři nejasná jména z mnoha, jež lze vystopovat na té části území ČR, která byla střídavě osídlena německým a českým obyvatelstvem, popřípadě dlouho nebyla osídlena vůbec.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné