Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Kartografické kuriozity na českých mapách

 |  5. 5. 2011
 |  Vesmír 90, 256, 2011/5

Čedičové skále u Kamenického Šenova lidé říkají výstižně „varhany“, oficiálně se ale jmenuje Panská skála. Na Hibschově geologické mapě (viz J. Ulrych, Vesmír 76, 632, 1997/11) je označena jako Gehörnhaus, tedy Rohatý dům (jméno vzniklo patrně podle vyčnívajících čedičových sloupců). Později však někdo nedoslýchavý jméno zkomolil na Herrenhaus a čeští kartografové pány přeložili, dům nahradili. Tak vznikla Panská skála.

Znělcový kopec v Českém středohoří se jmenuje Velký obr (v některých mapách též Obří vrch). Vzhledem k „poněkud omezenému“ výskytu malých obrů nezní jméno věrohodně, a ještě ke všemu je tento vršek (jeden z bočních vrcholů hradišťanského masivu) oproti Milešovce dost prťavý. V německých mapách se jmenoval Hohe Riese. Víme sice, že Der Riese je obr, ovšem die Riese je smyk. Je tedy možné, že na zalesněném svahu kopce byl vysoký smyk na dřevo, skluzavka z kulatin, jaké se tehdy stavěly. Prokázáno to není, nicméně kdyby to byla pravda, obra podivných rozměrů bychom se tím zbavili (Josef Kavka, Oronymická nedorozumění na českých mapách, Acta onomastica XLVIII, 203–205, 2007).

Po roce 1989 se doplňovala jména v oblastech, které sloužily armádě tak dlouho, až pomístní jména v nich upadla v zapomnění. Někdy v devadesátých letech vyšla mapa Máchova kraje, kde byl přenádherný pískovcový útvar Hradčanských stěn uveden nejprve jako Psí kostel, v dotisku pak Psí kostely. Spodní erodovaná vrstva pískovce se vydrolila a pod skálou, stojící „na nožičkách“, vznikl skutečně nízký prostor s „raně gotickou“ klenbou, který lze v duchu lidové etymologie vnímat jako kostel přístupný pouze čtyřnohým návštěvníkům. Brzy však vyšel další dotisk téže mapy a v něm se totéž místo objevilo jako Husův kostel. Ukázalo se, že Husskirche ve staré německé mapě byl přečten jako Hundkirche a podle toho přeložen.

Uvádím tři nejasná jména z mnoha, jež lze vystopovat na té části území ČR, která byla střídavě osídlena německým a českým obyvatelstvem, popřípadě dlouho nebyla osídlena vůbec.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Člověk páchne *alkoholem

Člověk páchne *alkoholem audio

Jaroslav Petr  |  5. 8. 2018
Že pach lidského těla „vyrábějí“ bakterie, se ví už relativně dlouho. Některé mechanismy tohoto procesu jsou ale dosud stále tajemstvím. Britští...
Do světa a zase zpět

Do světa a zase zpět

Eva Bobůrková  |  31. 7. 2018
Mladý lékař Karel Kieslich o sobě říká: „Splňuji archetyp českého Honzy“. Studuje totiž na University College v Londýně, chtěl by ve světě...
Zahalená Venuše

Zahalená Venuše uzamčeno

Jan Veselý  |  16. 7. 2018
Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné