Jak léčili staří Egypťané

Nakladatelství Academia vydalo na sklonku loňského roku první z plánovaných tří svazků o staroegyptském lékařství Lékařství starých Egypťanů I. Tento první díl pojednává převážně o chirurgii, traumatologii a o péči o matku a dítě.

Trojice autorů patří k naší i světové egyptologické špičce. Eugen Strouhal je profesorem historie lékařství na Karlově univerzitě a jedním ze zakladatelů paleopatologie, oboru na průsečíku lékařství, antropologie a archeologie. V posledních 50 letech se zúčastnil mnoha výprav do Egypta, kde se při studiu vykopávek zajímal mimo jiné o patologické nálezy. Břetislav Vachala a Hana Vymazalová jsou významní čeští egyptologové a oba se účastnili četných archeologických expedic. Hana Vymazalová studuje kromě jiného hieratické písmo, kurzivní variantu hieroglyfů používaných pro monumentální nápisy. Oba se podíleli na českých překladech vybraných staroegyptských papyrů v hieratickém písmu. Historicky první překlady části textů pořídil již zakladatel české egyptologie František Lexa ve spolupráci s naším předním chirurgem Arnoldem Jiráskem.

Lékařská témata popsaná v papyrech sloužila k dokumentaci a k výuce lékařů. Podle textu v papyru se posuzovalo, zda lékař léčí lege artis čili v souladu s uznávanými a popsanými postupy. Odchýlení se od dané praxe mohlo znamenat i rozsudek smrti.

Autoři se rozhodli citovat jednotlivé případy týkající se chirurgie a traumatologie ze dvou papyrů – Smithova (podle amerického badatele, který jej koupil roku 1862) a Ebersova (zakoupeného badatelem Georgem Ebersem roku 1872).¹⁾ Celkem zahrnuli 64 případů a ty jsou citovány se zachováním zdůrazněných pasáží i v originálu uvedených červenou barvou. Překladatelé v závorkách doplnili logicky vyplývající ozřejmující údaje a podle svého uvážení také chybějící části. Trochu sebejistě uvádějí, že jde o „doplnění textu, která v něm skutečně [sic] kdysi byla, ale nedochovala se“.

Překládanou část autoři s odkazem na jednotlivé případy komentují v následujícím segmentu kapitoly s doplňujícími ilustracemi a rentgeny z vykopávek. Pro zpřehlednění by možná někteří čtenáři uvítali komentáře přímo za jednotlivými případy.

V kapitole „Péče o matku a dítě“ s celkem 164 případy z osmi různých papyrů by ovšem bezprostřední komentování všech příkladů bylo nepřirozené a rušivé. Následující sekce rozebírá přeložené texty z hlediska dnešní medicíny a je bohatě ilustrovaná i čtivá.

Ucelené části pojednávají o způsobech léčení, chirurgických pomůckách, péči o ženu před, při a po porodu, o péči o novorozence ad.

Staroegyptští léčitelé nebyli jen jakýmisi šamany. Přeložené texty starých papyrů v této knize dokazují, že měli vynikající pozorovací schopnosti, dedukovali povětšinou správné klinické závěry a dokázali aplikovat vhodné, i když jednoduché léčebné metody.

Publikace zabývající se medicínou a léčitelstvím od 3. tisíciletí před Kr. obsahuje mnoho zajímavého pro všechny čtenáře, které přitahuje historie těchto oborů.