Genetické monopoly

Forensic Science Service (FSS) je státem vlastněný britský ústav se sídlem v Birminghamu, který poskytuje forenzní služby policejním orgánům a státním složkám. Byl zformován v roce 1991, v roce 1995 spustil světově zcela první Národní DNA databázi a až do doby nedávno minulé byl téměř monopolním dodavatelem genetických analýz na území Anglie a Walesu. Genetici FSS přednášeli na všech důležitých forenzních konferencích, masivně publikovali v odborné literatuře, školili experty doma i v zahraničí (včetně České republiky) a aktivně působili v celé řadě odborných společností. Bez nadsázky tedy můžeme říci, že FSS byl světově uznávaným ústavem s obrovským vědecko-výzkumným potenciálem v oblasti forenzních věd.

Hvězdné okamžiky však netrvaly věčně. Národní DNA databáze byla FSS v roce 2007 odebrána a předána jinému provozovateli (NPIA), počátkem roku 2009 musela vláda napumpovat do tohoto podniku 50 milionů liber, ale ani to nepomohlo a v říjnu 2009 FSS uzavřel 3 regionální laboratoře. Následně v prosinci 2010 britská vláda oznámila, že činnost FSS bude postupně utlumována a provoz bude zcela ukončen v březnu 2012.

Co bylo příčinou, že skončil tento monopolní podnik na chytání zločinců na základě analýzy DNA?

Za hlavního viníka pádu tohoto gigantu je označována zejména hospodářská krize, jež donutila policejní složky, aby si genetické analýzy objednávaly od privátních laboratoří, které poskytovaly služby mnohem levněji, kvalitněji a rychleji. Nákladnost provozu FSS byla dána především obrovským množstvím byrokratů, ale také neefektivností některých postupů a strnulostí ve vztahu k novým technologiím.

Dalším často skloňovaným důvodem pádu je arogance FSS, který z pozice hegemona diktoval ostatním, jakým způsobem je zapotřebí dělat genetiku. Utlačovaní si pak jen počkali na vhodný okamžik a svorně začali utlačovateli mydlit schody. FSS se ale v letech předcházejících úpadku zároveň sám aktivně staral o poškození vlastního renomé.

V rámci vyšetřování vraždy jedenáctiletého školáka Damilola Taylora z roku 2000 udělal FSS fatální chybu, když nenalezl klíčovou krevní stopu, která následně pomohla identifikovat pachatele. K tomu však došlo až o několik let později.

K dalšímu mediálně sledovanému selhání došlo v roce 2001, kdy měl FSS přezkoumat případ neobjasněné vraždy Rachel Nickellové z roku 1993 a ze stop zajistit DNA profil pachatele tohoto trestného činu. FSS však nic nenašel a až následné přezkoumání privátní laboratoří LGC Forensics pomohlo objevit DNA pachatele. Proto poté Asociace policejních velitelů (ACPO) doporučila všem policejním útvarům v Anglii a Walesu, aby přezkoumali veškeré případy, kde FSS vyprodukoval negativní výsledky.

Při rutinní kontrole činnosti FSS bylo dále zjištěno, že v letech 1995–2004 do Národní DNA databáze nevložil více než 26 000 DNA profilů osob a kvůli tomu nebylo objasněno 183 zločinů. Pachatelé nebyli usvědčeni a mohli kvůli administrativnímu selhání pokračovat v trestné činnosti.

V březnu 2009 byl po 27 letech strávených v britském žaláři propuštěn na svobodu Sean Hodgson. Byl odsouzen za vraždu, kterou nespáchal, a propuštěn byl až díky analýze DNA ze stop z místa činu. Ve vězení bohužel strávil o 11 let více, a to lavinou fatálního selhání FSS. Hodgsonův obhájce již v roce 1998 žádal FSS, aby vydal stopy a vzorky zajištěné v rámci vyšetřování tohoto případu pro nezávislé přetestování DNA, ale dostal odpověď, že žádné vzorky neexistují, i když to nebyla pravda. Vzorky se „objevily“ po dodatečných urgencích až o dekádu později a kvůli tomuto šlendriánu strávil Hodgson ve vězení o tolik let déle, než musel. Ani se mu nelze divit, že po policii, ministerstvu spravedlnosti a FSS požadoval odškodné ve výši kolem 2 milionů liber.

Jaké poučení si můžeme vzít z příběhu o vzestupu a pádu FSS?

Rozhodně nelze tvrdit, že všechny státem provozované forenzní laboratoře produkují horší výsledky než privátní specializované laboratoře. Pravdou však zůstává, že náklady na provoz státních laboratoří jsou oproti soukromé sféře několikanásobně vyšší a flexibilita vyřizování požadavků na analýzu DNA také značně pokulhává.

V České republice má prakticky monopolní postavení na poli analýzy DNA pro forenzní účely Kriminalistický ústav Praha a krajské laboratoře Policie ČR a zatím neexistují žádné náznaky, že by se tento stav měl v dohledné době změnit. V připravovanému zákonu o DNA by ale například mohla být Národní DNA databáze odebrána Policii ČR a její správa svěřena na policii nezávislému státnímu subjektu, který bude stát mimo proces dokazování. Desetimilionové částky ze státního rozpočtu by bylo možné ušetřit, pokud by byl zrušen monopol a DNA analýza mohla být na základě kontraktů prováděna i ve specializovaných privátních forenzních laboratořích. V otevřeném systému by také bylo mnohem snazší prověřování neobjasněných případů a sporných kauz a obnova procesů. Otázkou pouze je, jak dlouho by v ekonomické, kvalitativní a vědecko-výzkumné konkurenci po zrušení výhradního postavení policejních DNA laboratoří tyto státní subjekty přežily.