Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Bratrství ve jménech

 |  5. 5. 2011
 |  Vesmír 90, 255, 2011/5

Bratřej, Bratrštán, Bratrovec, Bratroňky, Bratronice, Bratříkov, Bratřešín… Je s podivem, v kolika toponymech se vyskytuje bratr, ať už jako sourozenec nebo jako člen jednoty bratrské (tyto dvě skupiny bratrů patří k jmenotvorně nejplodnějším).

Jména podle bratra-sourozence se zpravidla vztahují k společnému vlastnictví či společnému obhospodařování půdy, ale zhusta také k sourozeneckému konfliktu neřku-li bratrovraždě. „Bratrův kámen“ zpravidla neoznačuje místo neškodného sourozeneckého pošťuchování. Například kámen Bratružel v Třešovicích na Strakonicku připomíná nejen pozdní bratrovrahův žal, ale i jeho následnou sebevraždu. Výjimečně se ovšem najdou i kameny připomínající nelehké bratrské usmíření po dlouhotrvajícím sporu. Některé příběhy se, jak už to tak bývá, postupně zveličují a rozvětvují. Známý karlštejnský Dub sedmi bratří byl snad původně jen Dub bratří, obyčejný hraniční strom s rozdvojeným vrcholem, z nějž „jako bratři“ vyrůstaly dva stejné kmínky. Později se z dvou bratrů v ústním podání příběhu stalo sedm loupežníků, kteří se údajně právě pod tímto stromem dělívali o kořist.

Odlišný charakter mají jména podle českých bratří z doby pobělohorské. Ponejvíce jsou spojena s místy, kde se bratři ukrývali (Bratrský les), kam chodívali pro vodu (Studánka českých bratří) nebo kde přenocovali (Sluj českých bratří). Bratrskou lípu v Kunvaldu u Žamberka prý bratři vysadili, když opouštěli vlast. Přesněji řečeno nevysadili jeden strom, ale tři proutky symbolizující víru, naději a lásku, které pak srostly. Od roku 1930 má lípa místo tří kmenů už jen dva, není však známo, který z nich tenkrát vichřice zničila. (Jana Steinerová, Bratr v pomístních jménech v Čechách, Acta onomastica IL, 308–313, 2008)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné