Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Bratrství ve jménech

 |  5. 5. 2011
 |  Vesmír 90, 255, 2011/5

Bratřej, Bratrštán, Bratrovec, Bratroňky, Bratronice, Bratříkov, Bratřešín… Je s podivem, v kolika toponymech se vyskytuje bratr, ať už jako sourozenec nebo jako člen jednoty bratrské (tyto dvě skupiny bratrů patří k jmenotvorně nejplodnějším).

Jména podle bratra-sourozence se zpravidla vztahují k společnému vlastnictví či společnému obhospodařování půdy, ale zhusta také k sourozeneckému konfliktu neřku-li bratrovraždě. „Bratrův kámen“ zpravidla neoznačuje místo neškodného sourozeneckého pošťuchování. Například kámen Bratružel v Třešovicích na Strakonicku připomíná nejen pozdní bratrovrahův žal, ale i jeho následnou sebevraždu. Výjimečně se ovšem najdou i kameny připomínající nelehké bratrské usmíření po dlouhotrvajícím sporu. Některé příběhy se, jak už to tak bývá, postupně zveličují a rozvětvují. Známý karlštejnský Dub sedmi bratří byl snad původně jen Dub bratří, obyčejný hraniční strom s rozdvojeným vrcholem, z nějž „jako bratři“ vyrůstaly dva stejné kmínky. Později se z dvou bratrů v ústním podání příběhu stalo sedm loupežníků, kteří se údajně právě pod tímto stromem dělívali o kořist.

Odlišný charakter mají jména podle českých bratří z doby pobělohorské. Ponejvíce jsou spojena s místy, kde se bratři ukrývali (Bratrský les), kam chodívali pro vodu (Studánka českých bratří) nebo kde přenocovali (Sluj českých bratří). Bratrskou lípu v Kunvaldu u Žamberka prý bratři vysadili, když opouštěli vlast. Přesněji řečeno nevysadili jeden strom, ale tři proutky symbolizující víru, naději a lásku, které pak srostly. Od roku 1930 má lípa místo tří kmenů už jen dva, není však známo, který z nich tenkrát vichřice zničila. (Jana Steinerová, Bratr v pomístních jménech v Čechách, Acta onomastica IL, 308–313, 2008)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...