Bratrství ve jménech

Bratřej, Bratrštán, Bratrovec, Bratroňky, Bratronice, Bratříkov, Bratřešín… Je s podivem, v kolika toponymech se vyskytuje bratr, ať už jako sourozenec nebo jako člen jednoty bratrské (tyto dvě skupiny bratrů patří k jmenotvorně nejplodnějším).

Jména podle bratra-sourozence se zpravidla vztahují k společnému vlastnictví či společnému obhospodařování půdy, ale zhusta také k sourozeneckému konfliktu neřku-li bratrovraždě. „Bratrův kámen“ zpravidla neoznačuje místo neškodného sourozeneckého pošťuchování. Například kámen Bratružel v Třešovicích na Strakonicku připomíná nejen pozdní bratrovrahův žal, ale i jeho následnou sebevraždu. Výjimečně se ovšem najdou i kameny připomínající nelehké bratrské usmíření po dlouhotrvajícím sporu. Některé příběhy se, jak už to tak bývá, postupně zveličují a rozvětvují. Známý karlštejnský Dub sedmi bratří byl snad původně jen Dub bratří, obyčejný hraniční strom s rozdvojeným vrcholem, z nějž „jako bratři“ vyrůstaly dva stejné kmínky. Později se z dvou bratrů v ústním podání příběhu stalo sedm loupežníků, kteří se údajně právě pod tímto stromem dělívali o kořist.

Odlišný charakter mají jména podle českých bratří z doby pobělohorské. Ponejvíce jsou spojena s místy, kde se bratři ukrývali (Bratrský les), kam chodívali pro vodu (Studánka českých bratří) nebo kde přenocovali (Sluj českých bratří). Bratrskou lípu v Kunvaldu u Žamberka prý bratři vysadili, když opouštěli vlast. Přesněji řečeno nevysadili jeden strom, ale tři proutky symbolizující víru, naději a lásku, které pak srostly. Od roku 1930 má lípa místo tří kmenů už jen dva, není však známo, který z nich tenkrát vichřice zničila. (Jana Steinerová, Bratr v pomístních jménech v Čechách, Acta onomastica IL, 308–313, 2008)