Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Ad „Málo inteligentní resign“

Vesmír 90, 183, 2011/3
 |  5. 5. 2011
 |  Vesmír 90, 253, 2011/5

Anton Markoš v článku „Málo inteligentní design“ přináší potřebný typologický pořádek do často mimochodných diskusí o evoluci. Ač by si to přál, sotva bude jeho text tečkou, kterou by mnozí biologové, „unavení akcemi pořádanými k darwinovskému roku a půtkami s evolucí spojenými“ už rádi udělali. Odborný, ale ani laický, ba lidový zájem o otázky evoluce po tom roce nevyhasne a volky nevolky se k němu budeme vracet. Otázky evoluce jsou totiž spojeny s osobní filosofií dějin („kam ten svět spěje?), kterou si tak či onak každý myslivý člověk vytváří. A studenti, ti se vracejí k evolučním otázkám přímo sveřepě.

Součástí takového naléhavého přemýšlení bývá i ono nekonečné vyjasňování vztahu víry a vědy. Markoš v něm spatřuje jen spor o „nuance“. V tom podstatném se podle něj svářící strany neliší: ve všech typech vědecké evoluční víry, které ve svém systému uvádí, figuruje „vnější činitel“.

Kdybychom se po náboženských věrách a jejich vztahu k vědě rozhlédli šířeji, možná bychom zjistili, že přítomnost onoho vnějšího činitele není v pohledu na svět vždy nutná; ne ze všech religiózních názorů „vane nedůvěra k životu“. Bylo by zajímavé doplnit Markošův systém o panteismus. Představuje škálu postojů, mezi nimiž je dobré jemně rozlišovat. Například představa indických náboženství, že svět přesahující bůh je ztotožněn se vším, co je, není totéž co deifikace samotné přírody, podle níž má celé jsoucno, celý vesmír božskou povahu. Schopenhauer označil tento rys německého idealismu jako „uctivý ateismus“. Religionisté jej vidí jako předstupeň k naturalismu. Mně připadá, že Markošův pohled na přírodu – „živáčkové si našli cestu“ – má k tomuto panteismu blízko.

Pro zamyšlení nad vztahem vědy a víry má panteismus ještě jiný, docela praktický význam. I panteisté prvního typu, chápající univerzum jako obraz či tělo boha, panteističtí teologové raného novověku považovali za hříšné zasahovat do přírody například prostřednictvím experimentů. To je podstatný rozdíl oproti kreacionismu, který ostře rozlišuje mezi bohem jako vnějším hybatelem a stvořenou přírodou. V pojetí kreacionismu dává bůh člověku volnou ruku k ovládání přírody, pověřuje jej správcovskou úlohou.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie

O autorovi

Hana Librová

Prof. RNDr. Hana Librová, CSc., (*1943) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UJEP (dnes MU) v Brně a absolvovala vědeckou přípravu v oboru sociologie na Filozofické fakultě J. A. Komenského v Bratislavě. Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně založila obor humanitní environmentalistika. Zabývá se sociologickými aspekty ekologických problémů, zvláště ekologicky příznivými životními způsoby. Napsala knihy Sociální potřeba a hodnota krajiny (1987), Láska ke krajině? (1988), Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti (1994), Vlažní a váhaví: kapitoly o ekologickém luxusu (2003).

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné