Barvy podzimu

Zaujal mě pěkný článek o podzimních změnách v naší přírodě, o jejich příčinách a průběhu, tedy o věcech, které máme tendenci považovat za naprosto přirozené, a přesto pro většinu z nás jsou zcela záhadné. Článek je doplněn poetickým pojednáním docenta Vašků nejen o žlutém ročním období, ale vůbec o barvách v průběhu roku a o jejich vnímání. Hezké, poučné a romantické čtení...

Všetečný jazykovědec jako známý kazisvět má však na poezii barev jiný názor. Červené období je pro něj etymologicky dobou sběru „červů“, tedy takzvaných polských červců (z nichž se žádaná barva vyráběla), které se vskutku konalo ve zmíněném letním období. Ostatně červen je polsky czerwiec, což je oněm živočichům poskytujícím rudé barvivo o stupínek blíže než náš červen či červenec. Pro ty, kterým je bližší výklad podle barevnosti letních plodů, možná oprávněně, připomínám, že samotný výraz „červený“ je od oněch červců zcela nesporně odvozen – podobně je tomu i v jiných jazycích: portugalské vermelho (červený) je odvozeno ze slova verme (červ), obdobné výrazy ve španělštině (bermejo) či italštině (vermiglio) jsou téhož původu z latinského vermis či vermiculus, tedy opět červ. (K čemuž podotýkám, že i italské nudle vermicelli jsou vlastně také „červíčci“.) Mnozí jsou skutečně názoru, že původním slovem pro červenou barvu bylo slovo „krásný“; také pan docent píše, že „krásné je původně totéž co červené“. Zdánlivě to potvrzuje například ruské krasnyj. Jenže řada etymologů (ovšem zdaleka ne všichni) soudí, že slovo „krásný“ (a tedy i ruské krasivyj) spíše souvisí s dobovým pohledem na krásu a vidí souvislost s latinským crassus (tučný, tlustý) či litevským grožis téhož významu. Ještěže žlutá barva podzimu (slovo „žlutý“ etymologicky souvisí se slovy „zlatý“ a „zelený“) podobné „technologické“ asociace nevzbuzuje Doufám, že jsem tímto brutálním výkladem nikomu nepokazil poetický pohled na barvy léta a podzimu. Ať si lingvisté tvrdí, co chtějí, je naše středoevropská příroda ve svých barevných změnách vskutku nádherná...

Lubor Mojdl, Frýdek-Místek

Odpověď autora: U současného českého názvu červen se vyskytuje slovní základ, který je společný pro pojmenování šestého měsíce v roce u celé řady slovanských jazyků. Kromě staročeských, dnes již nepoužívaných názvů, jako byly črvenec a menší črven, jsou to staroslověnská označení červeň a červec, staroruské červen, staroukrajinské červec, současné ukrajinské a současné běloruské červeň, starochorvatské crvenj a současné polské czerwiec.

Po celé 19. století se etymologové vesměs přikláněli k názoru, že název červen je odvozen od jména červce polského (Coccus polonicus, druh z taxonomické třídy hmyz, z řádu polokřídlých). V minulosti se ho užívalo k výrobě intenzivního červeného barviva, používaného zejména pro barvení látek a k přípravě velmi trvanlivých malířských barev.

Je nepochybné, že barvení látek na červeno měli velmi v oblibě právě staří Slované. Kosmas ve své Kronice české např. píše o červené suknici jistého Neuši a o pásech dvakrát nachem barvených. K výrobě červených barviv ovšem naši předkové používali vedle červce i hadince obecného, mořeny barvířské (tzv. turecká červeň) a světlice barvířské.

Červec se sbíral okolo sv. Jana Křtitele (= 24. června) hlavně v Německu, Polsku a Rusku. Stal se zde i výhodným obchodním artiklem. Výše uvedený výklad názvu šestého měsíce v roce však značně zpochybnil již historik, žák Františka Palackého, národopiseca básník Karel Jaromír Erben. Ve své kritice mimo jiné uvedl: Nedostatečnost výkladu toho cítí již každý v sobě sám. Naši Slované nezabývali se nikdy obecně dobýváním červce, nýbrž dostávali jej obchodem od národů přímořských. Kterak mohli tedy Slované, hluboko v zemi žijící, jako ku příkladu Čechové, tak důležitou částku roku nazývati po práci, kteráž se ani od jiných vzdálených národů výhradně v tom čase nevykonávala, nýbrž celé léto trvá, a kdež ani tito národové sami žádné částky roku touto svou prací nevyznamenávají? Krom toho slovo červec není ani k té věci, ani věc ta k dotčenému slovu samojedině a s vyhrazením jiných náležitá, neb staročesky slove červec také nach, a slovo krev jest původem a významem jedno a totéž co červec (k = č, krv = čŕv – ec), jímžto se znamená jen jistá vlastnost, oběma věcem náležitá.

Šimon Partlic v jednom ze svých kalendářů podává jiný výklad názvu pro šestý měsíc. Píše: Junius sluje červen, od červovitosti, aneb červův, kteříž toho měsíce obzvláště na štěpích a ovoci škody činí. Rovněž lingvista a básník Jan Václav Rosa (asi 1620–1689) ve svém velikém Slováři etymologickém podává toto vysvětlení názvu červen: ...že tehdy nejvíce se červové zarozují, protož i dříví seká-li se toho měsíce k stavení, brzy všecko zčerviví a zpráchniví. Tento názor reprodukuje i hospodářský odborník a spisovatel Christofor Fischer (1611–1680): Čechové dali měsíci tomu jméno červen od hojnosti červů. Obrozenecký spisovatel a filolog Štefan Leška (1757–1818), který mimo jiné proslul svými doplňky ke slovníkům F. Tomsy a J. Dobrovského, na základě svého širšího etymologického rozboru dospěl k následujícímu závěru: Červen ne od červův, ale od červenosti pochází, neboť se v něm ovoce červená... Leškovo vysvětlení se v podstatě kryje s výkladem ruského spisovatele a historika Nikolaje Michajloviče Karamzina (1766–1826), který byl v 19. století označován za otce novoruské literatury. N. M. Karamzin, a podle něho i současné ruské studie, odvozuje názvy typu „červen“ od červenání ovoce v tomto období, zejména jahod a třešní.

Zdeněk Vašků