Výzdoba hnízda jako výstraha
| 10. 3. 2011Živočichové si mezi sebou sdělují informace různými způsoby – prostřednictvím zbarvení, vokalizace či chování. Příslušníci některých druhů jdou ještě dále – budují rozmanité stavby nebo sbírají předměty, které následně používají k signalizaci. Luňáci hnědí ve španělském národním parku Doñana na svých hnízdech okázale vystavují nejrůznější odpadky – kousky plastových obalů a další materiál, který je k dispozci. Proč to dělají? Dominantní ptáci s nejkvalitnějšími teritorii tak dávají ostatním luňákům na vědomí svou zdatnost. Zároveň je upozorňují, že pokud by snad někdo dostal zálusk na jejich území, jsou schopni je dobře bránit. Ptáci výrazně preferují bílé a plastové předměty, méně papír a ostatní dostupné materiály. Ukázalo se, že páry s nejvyzdobenějšími hnízdy byly při obraně teritorií skutečně nejúspěšnější a zároveň byla jejich teritoria méně často napadána. Zdá se také, že honosnější dekorace napovídá vyšší hnízdní úspěšnost. Ptáci totiž mohou během hnízdění profitovat z menšího množství riskantních soubojů o teritorium. Nevyplatilo by se tedy podvádět? Patrně ne. Při pokusném přizdobení hnízd mladých a starších párů, které nejsou schopny se útokům vetřelců tak dobře bránit, ptáci přidaný materiál rychle odstranili. Klamně přizdobené hnízdo by sice pravděpodobně snížilo frekvenci útoků nezvaných hostů, zároveň by ale přitahovalo zdatnější soupeře, což by mohlo brzy vést ke ztrátě teritoria. Většina párů „v nejlepších letech“ si experimentální přízdobu příbytků naopak ponechala, protože si to zkrátka mohla dovolit. Získané poznatky jsou poměrně významné pro další výzkum tzv. rozšířených fenotypových signálů. Problematika byla totiž dosud studována pouze na nemnoha druzích ryb a ptáků (zejména pěvců). Ti si však téměř výhradně budují stavby určené k přilákání partnera a k dvoření (např. australští lemčíci). Výsledky studie ukazují, že útvary postavené zvířaty zřejmě slouží jako vnitrodruhové signalizační nástroje mnohem častěji, než se dosud předpokládalo. (Science 331, 327–330, 2011)
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [350,19 kB]