Slovo roku

Které české slovo se stane slovem roku, budeme znát až koncem prosince a zvolí ho čtenáři Lidových novin. Redakce ho definuje jako „slovo, které bylo v uplynulých dvanácti měsících nejen nejužívanější, ale také minulý rok dění v Česku nejlépe charakterizuje, případně vystoupilo z pozapomnění právě v minulém roce.“ Připomeňme si, že loni první místo obsadila díky solárnímu boomu fotovoltaika, předloni v souvislosti se skandálem na plzeňské Právnické fakultě novotvar rychlostudent a rok předtím zcela nevinné, ale politicky třaskavé poplatky (30 Kč u lékaře).

Různých slov roku je po světě spousta a vybírají je jazykovědné instituce, redakce velkých slovníků nebo rady k tomu ustavené, ale i soukromé firmy, jako je americká Global Language Monitor. Ta vznikla v r. 1999, a jak o sobě uvádí, sleduje miliony webových stránek v angličtině (včetně blogů, sociálních sítí a 80 000 tištěných a elektronických medií) a tam hledá slova charakteristická pro různé aspekty života. Pak je hodnotí podle toho, jak často se vyskytují, o jaké místo na Zemi jde, protože angličtinu užívá odhadem 1, 5 miliardy lidí, i v jakém typu publikace se objevila. – Mimochodem GLM anglická slova, nyní ve spolupráci s Googlem, také počítá. K 24. květnu letošního roku jich údajně bylo 1 010 650. Nové anglické slovo se objevuje každých 98 minut, což znamená, že angličtina je bohatší o 14,7 slova denně.

Ale zpět k slovům roku 2010. GLM vybral spillcam (objevilo se po havárii ropné plošiny Deepwater Horizont v Mexickém zálivu v dubnu letošního roku a označuje kamerové sledování šíření ropných látek), vuvuzelu a ze světa politiky americké hnutí Tea Party.

Merriam-Webster, významné slovníkové nakladatelství, vychází z toho, které slovo si nejčastěji vyhledali uživatelé jejich online slovníku. Pro rok 2010 to bylo austerity, tedy „šetření z donucení“, případně „extrémní šetření“, čemuž by v současném českém kontextu mohla odpovídat „rozpočtová zodpovědnost“. Ta se naopak jeví jako kandidát na Doublespeak Award (Cenu za mlžení), kterou uděluje americká Národní rada učitelů angličtiny konkrétnímu americkému politikovi.

Možná bychom se však mohli inspirovat přístupem ze sousedního Německa, kde si slova rozdělily mezi sebe dvě instituce. Wort des Jahres, slovo roku, vybírá Společnost pro německý jazyk, zatímco Unwort des Jahres, tedy slovo nežádoucí, zavádějící, naprosto nešťastné, nebo dokonce s negativním vlivem na společnost volí nezávislá porota Sprachkritische Aktion Unwort des Jahres. První kategorie vypadá trochu nudně (slovem roku 2010 se stala Afrika), druhá ovšem obsahuje takové jazykové přehmaty jako Kollateralschaden (z anglického „collateral damage“, „vedlejší ztráty“, případně „ztráty na civilním obyvatelstvu“, r. 1999) nebo Gotteskrieger („boží bojovník“ ve smyslu „terorista“, r. 2001). Loňský rok byl ve znamení politického druhu zvaný Lobbylitiker,¹⁾ což bychom ve tvaru „lobbylitik“ mohli zavést i do češtiny.

A právě do této druhé kategorie bych chtěla nominovat pro rok 2011 hodně nešťastné a v důsledku zhoubné slovo nepřizpůsobiví (právě v tomto tvaru). Opravdu si uvědomují všichni ti, kdo ho používají, co vlastně tím říkají?

Je to ne-slovo ze všech možných úhlů pohledu. Je výsměchem politické korektnosti, je rasistické a xenofobní, i když se tváří jinak. Ve vyhledavači Google si zpodstatnělé (nebo zplanělé?) přídavné jméno nepřizpůsobiví stojí, pokud jde o četnost výskytů, přibližně stejně jako fotovoltaika ke konci loňského roku (747 000 ku 796 000). Frekventují ho média seriózní i bulvární, diskutuje se o něm v blozích, má vlastní webové stránky a na Facebooku vznikly hned tři různě orientované skupiny, z čehož do jedné z nich přispívá jen jeden člen, zřejmě její zakladatel.

Nebyl by to ovšem Google, kdyby současně nenabídl možnost vyhledat si slovo nepřizpůsobiví také v překladu do angličtiny. Anglické maladapted je mnohem starší a méně kontroverzní. První známé užití je z roku 1886, avšak vrcholu četnosti dosáhlo v polovině minulého století jako termín užívaný ve společenských vědách. Objevilo i ve slavných projevech Martina Luthera Kinga, jr., například před Asociací amerických psychologů v roce 1967: „Každá vědecká disciplína má svou nomenklaturu. Jako psychologové jste nám dali úžasné slovo. Je to slovo maladapted.“ Google si trvá na svém a nabízí opět nepřizpůsobivý, ale správně je nepřizpůsobený; to Google ovšem nezná. King pak pokračuje, podobně jako čeští kritici slova nepřizpůsobiví, konstatováním, že pokud jde o určité věci, přizpůsobovat se jim nehodlá.

Nepřizpůsobený označuje stav a dává naději, že se dá změnit. V zákoně o národních výborech z roku 1975 se hovoří o péči poskytované „občanům společensky nepřizpůsobeným“, kteří jsou i vyjmenováni (občané po skončení protialkoholního léčení, po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody). Mezitím se z nepřizpůsobených stali (nepřizpůsobiví) Romové, z národních výborů obecní úřady a aspoň polovina z nich v popisu práce svého sociálního odboru, v komunitních plánech a dalších dokumentech hovoří důsledně o nepřizpůsobivých.

Zkušenost (dříve selský rozum) připomíná, že takové slovo-nálepka se jen tak neodpáře. A podle A. Giddense člověk označený za nepřizpůsobivého se nepřizpůsobivým posléze stane. Je to opravdu cíl?