Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Rozšířená reprodukce prostomyslnosti

 |  3. 11. 2011
 |  Vesmír 90, 648, 2011/11

Letos mne zastihla možnost, či možná lépe nutnost, zkoušet budoucí kandidátky učitelských povolání v počtu, který se blížil dvaceti, tedy celkem reprezentativní vzorek. Říci, že jsem byl zděšen, je poněkud slabé slovo. Jako examinátor jsem spíše mírný, ale více než polovina z nich neprolezla ani tím nejbenevolentnějším sítem (některé se ukázaly velmi znalými, ale to celý problém nezmenšuje). Posuzovat inteligenci je bez příslušného testu vždy obtížné, děsil mne však už přístup mnoha z nich – na přednášky nechodit, skripta si nepřečíst, jen to opakovaně „zkoušet“ za omílání nicneříkajících frází. Povolání učitelky na základní škole je obtížné, klade nároky i na jiné osobní vlastnosti nežli na znalosti a intelekt a není pro ně nutno být novou madam Curie, ale kdesi je hranice, za níž by se slevit nemělo. Pokud budou osoby, které si netroufnou na trvalou ondulaci či prodej textilu, hledat své úběžiště v učitelství, jest třeba se o budoucí generace více než obávat. Jsem si jist, že tento článek vyvolá mnoho nevole, ale jaksi už nemohu mlčet. Tím, že se něco rozhořčeně popře, se celá věc ani o chloupek nezlepší, a vypadá-li něco pěkně v teorii, je dobře si to prohlédnout i v praxi. Jestliže stojí na stránkách ministerstva zemědělství něco o očekávané rekordní sklizni brambor, je poměrně prospěšné se podívat také na pole – možná mandelinky uhlodaly nať až u kořenů, možná brambory nikdo ani nezasadil.

Při četbě novely Boženy Němcové Pan učitel vidíme téměř nadčlověka, usilovně pracujícího v „dílně lidskosti“. Učitelstvo základních škol tvořilo i páteř československých legií za první světové války a tím do určité míry i elit první republiky. Také c. a k. učitelky, sužované tehdy tíživou povinností celibátu, se těšily dobré pověsti – moji prarodiče ještě vzhlíželi k učitelům jako k intelektuálnímu vzoru. Bylo to však tak idylické, jak se to s odstupem jeví? Klostermann v jednom ze svých šumavských románů zmiňuje tamního venkovského kantora, který „strávil jediný růček na budějovické preparandě“ a o němž hovoří jeden ze sedláků souslovím „ten starý osel“. Pokud někdo dokončil učitelský ústav řekněme roku 1910, čekalo na něj v rychlých proměnách oficiální chválení císaře pána, tatíčka Masaryka, Vůdce a jeho lokálních přisluhovačů, Beneše a krátké poválečné demokracie a báťušky Stalina a jeho lokálních přisluhovačů. To jistě stačí k věru zasloužené penzi i k erozi prestiže učitelského stavu obecně. Vzpomínky na minulorežimní „soužky“ a „pančelky“ patří k běžným obrazům, ba až klišé ústních memoárů i literatury. Pokud se naše generace mnohých „soužek“ bála – dobře si vzpomínám, jak jsem z jedné sadistky v pedagogických službách šedesátých let nemohl v noci spát –, bojí se dnešní učitelstvo svých žáků. Dá se takovýto proces strachu pouze obrátit s tím, že někdo někoho „dusit“ musí? Jeden z mých vzdělaných přátel, takto učitel základní školy, nikoli obrazně zakoupil krejčovský metr a jeho odstříháváním monitoroval svou vytouženou cestu do penze. Když jsem provedl letošní examinaci, zaradoval jsem se, že nemám žádné malé děti, na které by škola teprve čekala. Je opravdu dobré a nezbytné přijmout na kantorské povolání každého, kdo se ještě udrží na nohou? Nezavedli jsme na vysokých školách perverzní systém, který vlastně penalizuje každého, kdo by zkoušel jen trochu náročněji? Důležitý je přece počet absolventů, nehledě k Damoklovu meči obvinění z „diskriminace“, onoho čarodějnictví našich dnů. Mám se nechat znechutit a začít paušálně rozdávat samé „výborné“? Nejen ve státě dánském je cosi vážně zpuchřelého.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné