Podivuhodná diverzita suchozemských druhů

Všeobecně je známo, že počet druhů žijících na pevnině je mnohem vyšší než počet druhů žijících v oceánech. Přestože oceány zabírají více než 70 % zemského povrchu, skrývají pouze 5 až 15 % celkového množství druhů (mikroorganismy pomíjíme). Tento nepoměr v druhové pestrosti mezi oceány a soušemi je přinejmenším zvláštní.

Bylo tomu tak vždycky? Opravdu se žije na souši o tolik lépe? Co stojí za neuvěřitelně vysokou rozmanitostí suchozemských druhů?

Podle evolučních biologů Vermeije a Grosberga¹⁾ se odpověď na tyto otázky ukrývá v kombinaci hned několika faktorů. Mezi nejdůležitější patří: fyzikálně-chemické a geomorfologické podmínky na Zemi a vzájemné vztahy mezi druhy.

Fyzikálně-chemické vlastnosti obou životních prostředí, tedy rozdíly mezi vodou a vzduchem jsou pro makroorganismy klíčové. Aktivně se pohybující jedinec musí překonávat překážky, přičemž viskozita a hustota životního prostředí určují jeho orientaci v prostoru. To co ve vodě snadno obepluje, zdolává na souši mnohem obtížněji. Suchozemský reliéf je navíc daleko členitější než mořské dno a představuje pro šíření organismů výrazné bariéry. Vlastnosti terénu spolu s obtížným pohybem ve vzduchu (pokud neumí létat) mohou vést k prostorové izolaci druhu. Jedinci izolované populace se poté s novými podmínkami musí co nejlépe vypořádat a s trochou štěstí se u nich může vyvinout nějaká nová vlastnost. Pokud je tato evoluční novinka pro organismus výhodná a je schopen si ji udržet, může postupem času dojít ke speciaci, tedy k vývoji nového druhu. Stávající druhy jsou ke speciaci taktéž tlačeny rozvojem dalších organismů na úrovni kompetitorů a predátorů. Tito vysoce specializovaní jedinci se objevili v období křídy (~140 milionů let). V křídě se na souši začaly šířit krytosemenné (obzvláště dvouděložné) rostliny doprovázené pravými hmyzími opylovači. Odrazovým můstkem pro toto zvýšení primární produkce na pevnině (v moři taktéž, ale pomaleji) byla vulkanická činnost probíhající na Zemi. Autoři se kloní k hypotéze, která předpokládá, že právě náhlý příliv živin z erupcí mohl být impulsem pro zvýšení produkce a následně pro vznik nových druhů.

Přidáme-li k probíhajícímu boji o nový životní prostor teplé klima křídy a vlídné zázemí v podobě živin, dostaneme koktejl, který už snad mohl život na Zemi namíchat v podobné pestrosti, jakou známe dnes.