Ovlivňuje neustálá dostupnost informace naše poznávací schopnosti?

Externí ukládání informací nevzniklo až s počítači. Dokonce zřejmě existovalo i před vznikem písma. Jde o skupinovou paměť (psychologové označují tento jev termínem transakční paměť). My sami si určitou informaci nepamatujeme, víme však o někom, kdo danou informaci zná. Počítače jsou však v našem životě již všudypřítomné, takže internet (informace uložené na síti) se stal naším hlavním zdrojem informací. Psycholožka Betsy Sparrowová se svými spolupracovníky z Kolumbijské univerzity si položila otázku, zda se internet stal přednostním zdrojem informace. A nejen to, zajímalo je také, jak s dosaženými informacemi zacházíme. Nebudeme popisovat žádný z čtyř experimentů. Konstatují, že s počítačem neděláme nic, co bychom nedělali i dříve. Jen dříve jsme byli odkázáni hlavně na lidi. A lidé (stejně jako fyzické knihy) nebyli vždy po ruce. Právě tento fakt zřejmě vede k rozdílnému postoji k informacím: Pamatujeme si spíše, kde informace byla, a informaci samotnou nikoli.

Avšak zůstává jedna závažná otázka: Zda k hlubšímu pochopení přesto není nutné nahromadit jisté penzum poznatků a souvislostí v jedné hlavě? Kdo hrál v tom či onom filmu nebo kdo vyhrál mistrovství světa v hokeji, nejspíše nebudou klíčové informace, jde-li o řešení závažných otázek, i když je úžasné, že to lze na internetu „vygooglovat“. (Science 333, 776–779, 2011)