Nahožábří plži

Jednou z nejpestřejších skupin mořských bezobratlých jsou nahožábří plži (Nudibranchia), dobře známí potápěčům z celého světa, od tropů přes Středomoří (ilustrační snímky pocházejí z Jadranu) až po chladná polární moře. Ačkoli se jim v řadě jazyků říká „mořští slimáci“, jsou jen vzdáleně příbuzní suchozemským postrachům zeleninových záhonů. Nahožábří jsou dravci. Obvykle ožírají různé skupiny přisedlých živočichů, počínaje mořskými houbami přes žahavce až po mechovky. Jednotlivé druhy přitom bývají poměrně úzce specializované na určitý typ potravy. Často umějí využít její obranné mechanismy ve vlastní prospěch a pestrými barvami inzerují potenciálním predátorům, že sami nejsou vhodnou kořistí. Příkladem mohou být druhy ožírající houby, které dokážou ve svém těle ukládat nebo dále metabolicky upravovat toxiny z potravy v takové míře, že nejsou jedovatí jen při pozření, ale při vyrušení mohou otrávit dokonce i vodu kolem sebe. V extrémních případech, například u tropických druhů rodu Phyllidia, přítomnost jediného stresovaného plže v akváriu způsobí rychlou otravu veškerých přítomných ryb. Mnohem pozoruhodnější strategie se vyvinula u jedné ze skupin nahožábrých, jež se živí žahavci. Tito plži z potravy vybírají žahavé buňky a transportují je do výběžků na hřbetní straně těla. Tam z „ukradených“ zbraní vznikají efektivní žahavé baterie.

Nedávno publikovaná studie australských vědců prokázala, že pestré zbarvení nahožábrých a dalších mořských zadožábrých plžů dobře koreluje s jejich toxicitou. Samo o sobě není toto zjištění příliš překvapivé, byť představa, že čím je druh barevnější, tím musí být lépe chráněn před dravci, je hodně zjednodušující. Zdaleka všem toxickým druhům se totiž nemusí vyplatit investovat do ochranného zbarvení a naopak, druhy inzerující nebezpečnost mohou „podvádět“ podobně jako neškodné pestřenky napodobující vosy. Pestré barvy na snímcích vyfotografované fotoaparátem s bleskem také vůbec nemusí odpovídat tomu, jaké světelné podmínky panují pod hladinou a jak asi vnímají svou potravu vizuálně se orientující dravci. Zajímavý je proto přístup, který zvolili autoři studie pro vyhodnocení barevných vzorů na plžích. Pro zhodnocení výraznosti vzorů využili teoretické modely vidění odlišných druhů korálových ryb, založené na fyziologických vlastnostech světločivných buněk v oku. Přes veškeré odlišnosti zrakového aparátu je ale zjevné, že i ryby vnímají nahožábré jako výrazně zbarvené. Nezodpovězenou otázkou zůstává, jaký dojem v nich vyvolávají. Je docela dobře možné, že místo obdivu nad pozoruhodnou, ale křehkou krásou těchto tvorů vzbuzují jejich vzory u ryb hrůzu…