Niva a říční krajina
Po prvním semináři Niva z multidisciplinárního pohledu v roce 1997 následovaly v ročních intervalech další čtyři semináře (až do roku 2001). Začala se tehdy věnovat pozornost území, které bylo v té době mimo sféru zájmu věd o zemi i dalších oborů. Pohledy různých odborníků osvětlovaly situaci v zatím nezkoumaném území, charakterizovaly nivu jako páteř krajiny a zdůrazňovaly skutečnost, že od neolitu v okolí nivy přednostně pobýval člověk.
Po seminářích o nivě následovaly od roku 2002 v Olomouci semináře na téma říční krajiny. Z těchto seminářů vznikla kniha Říční krajina a její ekosystémy. Domnívám se, že se v ní u nás poprvé objevuje nový pohled na dávno existující a nedostatečně vnímanou část krajiny. Dosud přednostně sledované zvýšené části krajiny konečně – zvláště v dobách neblahých povodní – přestaly být na prvém místě zájmu odborníků.
V knize se poukazuje na souvislosti ekosystémů od pramenů přes říční toky, stojaté vody až po suchozemskou nivu s vysvětlením jejich rozdílného oživení, a to z hlediska botanického i zoologického. Podrobně je rozlišována zonace říční krajiny, tj. od horské řeky přes střední až po dolní toky včetně delty. Povodňové situace jsou jednou z hlavních popisovaných součástí vývoje říční krajiny a jejích různých částí. Výklad ekologické jedinečnosti říčních krajin s koloběhem látek v říční krajině a biodiverzity ovlivňované antropogenní činností a stejně tak výklad popisu funkce ekosystémů říční krajiny umožňují pochopení souvislostí tak mnohočetných v sledované říční krajině. Závěrečné oddíly knihy se věnují využítí říčních krajin a jejich revitalizaci.
Autoři sledují problematiku především z území České republiky, ale ukazují příklady i odjinud. Nazírání na říční krajinu z různých oblastí světa poskytuje nadhled nad problematikou velice se různící v detailech, ale v mnohém se souhlasnými podněty. Velmi oceňovanou skutečností musí být výklad, jak žít v budoucnu v říčních krajinách a úspěšně překonávat nahromaděné problémy.
Knihu Říční krajina a její ekosystémy vřele doporučuji nejen ekologům, biologům, ale stejně tak geologům, geografům, vodohospodářům, zemědělcům, architektům krajiny a národohospodářům.
Poznámka redakce:
Recenze vysoce hodnotí posuzované dílo, s čímž lze plně souhlasit, až na to, že obsahuje některé zavádějící údaje hned v druhé větě, kde se píše doslova: „Začala se tehdy [tj. 1997] věnovat pozornost území, které bylo mimo sféru zájmu věd o zemi i dalších oborů.“ Recenzenta k tomu snad přivedla náplň samotné knihy, která se soustřeďuje na problematiku živé přírody, zatímco se jen podružně dotýká některých geovědních aspektů, které právě v případě niv hrají primární roli, neboť vytvářejí soubor nivních stanovišť. Navíc se těšily značné pozornosti již dávno před r. 1997, jak ukáže dále náš komentář.
Od konce sedmdesátých a během osmdesátých lét dvacátého století totiž probíhal IGCP Project 158 „Paleohydrological Changes in the Last 15 Thousend Years“, jehož část „Fluvial environments“ se dopodrobna zabývala otázkami vzniku a dynamiky současných niv vodních toků. Ty ovšem v první řadě představují geologické a geomorfologické objekty nejen vědeckého, ale i hospodářského významu. Nivy jsou budovány složitými soubory charakteristických uloženin a půd, které v přírodní krajině mají svou specifickou vegetaci i drobnou faunu. Všestranný rozbor nivních souvrství představuje jeden z hlavních zdrojů informace o vývoji přírody a krajiny od konce poslední ledové doby až do dneška – jakýsi kalendář posledních 15–20 tisíciletí. Hlavním cílem uvedeného projektu bylo interdisciplinární využití tohoto zdroje. Nemenšímu zájmu se těšily nivy i v rámci dlouhodobých aktivit Holocénní komise INQUIA (International Union for Quaternary Research). Československo se účastnilo těchto prací, jejichž výsledky byly předváděny a diskutovány na řadě exkurzí v rámci mezinárodních sympozií a konferencí. Byly uveřejněny jak v mezinárodních publikacích, tak v našich přírodovědných časopisech, především ve Vesmíru (1980, 1982) a v ochranářském časopise Památky a příroda (1982) i v řadě dílčích zpráv v odborné literatuře.
Proto je opravdu škoda, že do recenzované publikace nebyla blíže pojata abiotická složka nivního ekosystému, neboť právě v něm se uplatňuje velmi těsná vazba bioty na procesy a složky neživého prostředí a poskytuje možnost sledovat celý vývoj od vrcholu posledního glaciálu až do současnosti, často včetně korelace s archeologickými poznatky, a tím i reakce niv na kultivaci krajiny. V tomto přístupu i v obsahu recenze se zřejmě odráží stále větší fragmentace přírodovědného poznání vedoucí ke ztrátě širšího kontextu a snad i k neblahé praxi posledních let pomíjet výsledky výzkumů starších než jedna dekáda.
Vojen Ložek
Ke stažení
článek ve formátu pdf [201,63 kB]
O autorovi
Radan Květ
Doporučujeme
Člověk býložravcem 
„Archetyp“ pražské kavárny
Sledujte nás na sociálních sítích