Genový transfer v protinádorové imunoterapii

V zásadě jde o in vitro modifikaci lymfocytů, které byly odebrány pacientovi tak, aby na svém povrchu nesly receptory pro molekuly charakteristické pro nádor. Toho lze docílit přenosem genů (genovým transferem), při němž se pomocí virového vektoru vpraví do buněk potřebná genetická informace. Z upravených lymfocytů se připraví vakcína, která se podá pacientovi jako součást protinádorové léčby ve fázi zbytkové nemoci (tj. po operaci nebo po chemoterapii, kdy je nádor už zničen, avšak je možné, že některé maligní buňky v těle zůstaly ukryté a jsou „časovanou bombou“, která může kdykoliv dát vznik novému nádoru). Podané lymfocyty se nahromadí tam, kde jsou nádorové buňky, a tělu vlastními imunitními mechanismy je zničí. Již jsou známy klinické studie, kdy byla vakcína podávána v rámci léčby nádoru ledviny, maligního melanomu, akutní myeloidní leukemie, transplantačního programu a dalších. Nádorové buňky mají řadu mechanismů, jak T‑lymfocytům uniknout. Pokud známe mechanismy, kterými nádorová buňka uniká imunitní odpovědi, je možné učinit protiopatření – lymfocyty geneticky modifikovat tak, aby jejich protinádorová aktivita byla co nejlepší. (Huye L. E., Dotti G., Discovery Medicine, 2010/4).