Vůně oceánu

Kdo jednou stanul na břehu moře nebo oceánu, dobře zná jeho charakteristickou vůni, nepodobající se žádné jiné. Tvoří ji desítky a možná stovky těkavých látek (odorantů), na jejichž produkci se podílejí prakticky všechny mořské organismy, ať již živé nebo odumírající. Jejich nejvýznamnějším producentem jsou vedle bakterií zejména chaluhy, hnědé mořské řasy (Phaeophyceae), eukaryotické organismy z říše Chromalveolata. Žijí ve všech mořích a dokážou díky své schopnosti fotosyntézy vyprodukovat obrovské množství biomasy (J. Eukar. Microbiol. 52, 399, 2005/5). Kromě toho, že ve svých pletivech akumulují spoustu jodu, produkují také množství nízkomolekulárních těkavých sloučenin (obr. 1). Právě tyto látky se rozhodujícím způsobem podílejí na typické vůni oceánu. Jednu skupinu látek tvoří organické sloučeniny síry – dialkylsulfidy, disulfidy a trisulfidy – látky, které ve vyšších koncentracích nevoní zrovna příjemně. Čichový práh pro dimethyldisufid je pouhých 0,002 ppm. Druhou skupinou látek, podílejících se na typickém pachu oceánu, jsou látky terpenické povahy. Mnohé z nich lze nalézt i v jiných přírodních zdrojích. Např. cubenol je obsažen v silici japonského jehličnanu kryptomerie japonské (Cryptomeria japonica). Tento seskviterpen inhibuje indukovatelnou syntázu oxidu dusnatého a má protizánětlivé účinky u bakteriálních infekcí (Biochem. Biophys. Res. Commun. 391, 1687, 2010/4). Možná právě díky němu je pobyt na mořském břehu spojován s ozdravnými účinky.