Národ, který ničí půdu, ničí sebe

Řadu let se věnuji krajině a půdě a ocenil jsem, že jsou vydávány publikace v edici „Příroda v České republice“, jež monotematicky zpracovávají jednotlivé složky životního prostředí a biotu. Postrádal jsem však soubornou monografii věnovanou půdě a její ochraně. Proto jsem uvítal, když byla na letošní konferenci ESSC (European Society for Soil Conservation) i na 13. pedologických dnech představena kniha Půda v České republice. Svým uspořádáním a výpravností není určena pouze úzkému okruhu specialistů, ale i pracovníkům příbuzných oborů a laikům zajímajícím se o prostředí, v němž žijeme.

Půda v našem životě zaujímá významné postavení a nemůžeme na ni nahlížet pouze z produkčního hlediska, neboť plní i řadu mimoprodukčních funkcí. S jejím využíváním a kvalitou souvisí i kvalita vod nebo biodiverzita suchozemských či vodních ekosystémů. Příkladů přesahu do hydrosféry, atmosféry, biosféry i do lidských aktivit (například stavebnictví) bychom mohli nalézt mnoho. Je možné rozebírat i otázky etické, neboť ty souvisejí s ústředním a elementárním významem půdy, která umožňuje život ekosystémů i člověka.

Půda je komplexním systémem, ale může podléhat i zkáze, neboť tlak na půdu je v současnosti obrovský. Při popisu problémů souvisejících s půdou je možné vyjít z toho, že v začátcích usedlého zemědělství (asi před 10 tisíci lety) měla světová populace odhadem 2–10 milionů lidí. Jejich počet vzrostl (do roku 2006) na 6,5 miliardy. Růst populace a osídlování zemského povrchu představovaly obrovské změny ve využití půdy a přechodu z přírodních ekosystémů na zemědělskou půdu. Tyto změny se týkaly více než miliardy hektarů lesů a skoro 700 milionů hektarů savan, stepí a travních společenstev. S tím souvisí i řada environmentálních problémů, např. eroze, evapotranspirace, koloběh uhlíku aj. Na nevhodné obdělávání půdy doplatila řada světových civilizací. Rozsah poškozování půdy s růstem intenzity hospodaření vzrůstal a na tento stav poukazovali vedle odborníků i někteří významní státníci. Dokumentuje to i známá věta prezidenta Franklina D. Roosevelta z roku 1937: „Národ, který ničí půdu, ničí sebe“. Při rozvoji moderní světové společnosti si tyto a další alarmující skutečnosti mnohdy nebereme k srdci a výsledkem jsou obrovské zábory vysoce produkčních ploch a poškozování kvality půd řadou degradačních procesů, mezi nimiž jak celosvětově, tak v České republice převládá eroze.

Abychom mohli problematiku půdy a její ochrany pochopit, je nutné se seznámit i se základními půdoznaleckými termíny a procesy, se základy oboru, s popisem půdotvorných faktorů. S tím vším čtenáře seznamují jednotlivé kapitoly nové monografie. Aby půda mohla vzniknout a probíhala řada složitých procesů, je důležitý život v ní. Jemu je také věnována část knihy. Výsledkem pedogenetických procesů v konkrétních podmínkách je prostorové uspořádání půd, jímž se zabývá geografie půd. Půdní mapování bývá mnohdy propojené i s archeologickým povrchovým průzkumem. Ani tato problematika v monografii nechybí. Kniha obsahuje řadu informací nejen o stavu zemědělského a lesního půdního fondu (do nějž patří značná část půdy v ČR), ale i o ostatních půdách včetně brownfields. Další části knihy se týkají půdních poměrů v jednotlivých krajích, ochrany půdy i související legislativy. Vedle přehledu právních předpisů text obsahuje i základní statistické údaje o půdě.

Půdní poměry v České republice jsou pestré a společenstva jednotlivých lokalit i produkce plodin a dřeva o nich vypovídají. Z vývoje této disciplíny v České republice i z průzkumných prací je zřejmá dobrá znalost půdních vlastností. Pro rozšíření vědomostí o půdě i mimo odbornou pedologickou obec jsou nutné kvalitně zpracované encyklopedické publikace. Jsem přesvědčen, že mezi ně výpravná¹⁾ monografie Půda v České republice patří a že pomůže rozšiřovat znalosti o půdě, a hlavně podnítí její ochranu – kvantitativní i kvalitativní.