Pokroky v hledání elixíru mládí

Historie hledání elixíru života je stejně stará jako samotná touha člověka uchovat si věčné mládí a dožít se vysokého věku. Ve starých rukopisech a alchymistických foliantech byly nalezeny stovky zaručených receptů, jak takový nápoj připravit. Snahy najít elixír života se nevzdala ani moderní věda a v odborném tisku se každou chvíli objevují informace o látkách prodlužujících život zatím alespoň u hlístů a octomilek. Mezi těmito látkami najdeme vitaminy, hormony či antioxidanty, jako je například resveratrol obsažený v červeném víně (viz Vesmír 80, 372, 2001/7, Vesmír 80, 484, 2001/9). Posledním hitem mezi elixíry mládí je rapamycin.

Když v sedmdesátých letech minulého století hledali výzkumní pracovníci farmaceutických firem nové producenty antibiotik, zavítali někteří z nich až na Velikonoční ostrov, osamocený kousek země uprostřed vod Tichého oceánu, na kterém vznikla jedna z nejpodivuhodnějších civilizací. Ze vzorku bahna sebraného na ostrově vykultivovali půdní aktinomycetu Streptomyces hygroscopicus, mikroorganismus podobný bakteriím. Z něj byl pak získán makrocyklický lakton, který jeho objevitelé nazvali – podle domorodého jména ostrova Rapa Nui – rapamycin.

Zpočátku byl rapamycin považován za účinné protiplísňové antibiotikum, ale jeho praktickému uplatnění bránila vysoká toxicita. V roce 1991 byla objevena imunosupresivní aktivita rapamycinu, a ta se pak stala jeho nejdůležitější vlastností, využívanou ve farmakologii. Rapamycin přerušuje buněčný cyklus lymfocytů T, a to v době jejich přechodu z fáze G1 do fáze S tím, že tlumí signál zprostředkovaný interleukinem. Rapamycin brání aktivaci lymfocytů blokádou enzymu zvaného TOR (target of rapamycine). Klinické studie u pacientů po transplantaci ledviny potvrdily vysokou účinnost této látky v potlačování imunitních reakcí. V současné době probíhá ověřování nových indikačních oblastí rapamycinu v různých kombinacích s jinými léky.

Nejnovější studie ukázaly, že lék, používaný dosud k potlačování imunity při transplantaci orgánů, dokáže významně prodloužit život. Zatím alespoň u myší. Američtí vědci podávali rapamycin myším starým 600 dnů, což odpovídá lidským šedesáti letům. Průměrná délka života se u samců prodloužila o 9 %, u samic o 14 %. Je to vůbec poprvé, kdy se u savců podařilo zpomalit proces stárnutí prostřednictvím jediné chemické substance. Zájemce o dlouhověkost, kteří by toho chtěli dosáhnout pomocí rapamycinu, je však třeba varovat. Jeho imunosupresivní účinek by mohl jejich život naopak výrazně zkrátit. Tento objev sice může být prvním krokem k dosažení dlouhověkosti lidí, ale poslouží zejména k pochopení a účinnější terapii některých nemocí stáří (Nature 460, 392–395, 2009, DOI: 10.1038/nature08221). Zdá se, že zatím jedinou spolehlivou metodou, jak si prodloužit život, je omezit v potravě některé složky a celkově spíše hladovět. Spolehlivě to funguje nejen u hlodavců, ale i u primátů (Science 325, 204–206, 2009, DOI: 10.1126/science.1173635), i když právě na tohle doporučení nechce nikdo slyšet.