Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Výzkum pro veřejný sektor

Zájem státu je mít k dispozici kvalitní výsledky výzkumu
 |  11. 2. 2010
 |  Vesmír 89, 129, 2010/2

Vesmír: Dosáhla reforma výzkumu, vývoje a inovací svého cíle?

K. P.: Jak v čem. Vezměme například snížení počtu rozpočtových kapitol na výzkum. Cílem bylo snížit jejich počet na pět či méně, ale v roce 2011 jich stále bude 17, v roce 2012 ještě 11. Reformou se například stalo, že jedno z největších materiálních jmění státu, které je v dopravní infrastruktuře (na její rozvoj dá stát letos přibližně 150 miliard Kč), bude bez přímé výzkumné podpory. Stejně tak tomu bude v resortu práce a sociálních věcí, jehož výdaje jsou největšími mandatorními výdaji státu v každém státním rozpočtu.

Ministerstva, která reformou o výzkum přišla, budou sice moci uplatňovat své programy u nově vzniknuvší Technologické agentury   České republiky (TA ČR), ta však fakticky vznikla až na sklonku loňského roku a letos bude vyhlašovat soutěž do svého prvního programu. Ten zajistí financování výzkumných projektů až od roku 2011. Z toho plyne, že pro některé resorty bude mít financování výzkumu minimálně roční propad.

Co se týče dalšího cíle reformy – podpory excelence výzkumu nebo zajištění odborníků – nenacházím v jejích nynějších nástrojích žádné, které by k naplnění tohoto cíle přispívaly. Odborníky lze získat mj. za předpokladu, že daná instituce je s to garantovat jejich růst a dlouhodobější perspektivu. Jak tato klíčová podmínka vypadá v odvětvích, kde není výzkumná kapitola a není garance, že TA ČR někdy v budoucnu schválí nějaký program, který bude takový výzkum podporovat? Jak budou moci v takovém systému fungovat vysoké školy a výzkumná pracoviště, která byť budou velmi kvalitní, nebudou mít ani kam poslat grantovou přihlášku na projekt aplikovaného výzkumu? Co se stane s obory, kde nebude výzkum? Budou moci v těchto oborech fungovat výzkumné univerzity, po jejichž vzniku volá reforma vysokého školství?

Jedním z cílů byla podpora podílového financování výzkumu z veřejných a soukromých zdrojů. Spolufinancování lze předpokládat pouze u aplikovaného průmyslového výzkumu, kde je potenciálním uživatelem soukromý subjekt.

Vesmír: Jaké základní rozdíly mezi jednotlivými typy výzkumu vidíte?

K. P.: Hovořím-li o výzkumu, ponechávaje stranou vývoj a inovace, mám na mysli výzkum základní, výzkum aplikovaný průmyslový a výzkum aplikovaný pro veřejný sektor i drobné oborově vymezené uživatele.

  • Uživatelem základního výzkumu je sama věda či společnost jako celek, neboť se jím zvyšuje vědomostní potenciál lidstva. Výše finančních prostředků jdoucích do tohoto výzkumu, a zejména kvalita jeho výsledků ukazují míru významnosti každého státu na poli vědy ve srovnání s ostatními státy. Témata takového výzkumu nelze zadávat, nelze ani stanovovat jeho priority. Jediným kritériem by měla být kvalita. Tu lze v řadě oborů, zejména přírodovědných, sledovat impakt faktorem časopisů, v nichž jsou výsledky výzkumu publikovány, či kvalitou a množstvím jejich citací. I v základním výzkumu však jsou obory (vázané zejména na jazyk či jiná kulturní specifika), které se popsaným způsobem ohodnotit nedají. Je třeba se podívat, jak se takový výzkum hodnotí v obdobných zemích, mám na mysli např. Finsko nebo Dánsko.
  • U aplikovaného průmyslového výzkumu, který má sloužit jako předstupeň vývoje či inovací, je mírou kvality množství peněz, jež lze získat prodejem licencí na patenty, užitné či průmyslové vzory. Cílem je především zvýšit konkurenceschopnost českých firem a zajistit jejich budoucí rozvoj.
  • Aplikovaný výzkum pro veřejný sektor či na něj navázané subjekty má zajistit a zlepšit fungování státní správy a samosprávy, vytvořit či kultivovat nástroje pro udržitelný rozvoj odvětví spravovaných jednotlivými resorty a podpořit kulturní klima společnosti. Sem patří zemědělství, doprava, životní prostředí, bezpečnostní i zahraniční politika, práce a sociální věci, místní rozvoj, kultura, školství aj.

Z uvedeného chápání vyplývají i rozdílné nástroje financování výzkumu.

Vesmír: Které to jsou?

K. P.: Je třeba je chápat ve třech rovinách.

  • V první rovině, kolik prostředků může  či chce stát na každý z typů výzkumu dát. V základním výzkumu je to rozhodnutí o tom, jak budeme jako stát přispívat k celosvětovému poznání; dáváme tím najevo, jak jsme kulturní a vzdělaný národ. V průmyslovém aplikovaném výzkumu množství prostředků proporcionálně zvyšuje efektivitu průmyslu či obecně výroby. V třetím typu výzkumu je rozhodnutí o míře financování rozhodnutím o udržitelném rozvoji společnosti, o efektivitě a vnímání státu a veřejného sektoru. Proporce mezi těmito třemi druhy výzkumu jsou ryze politické a nelze je určovat nějakými hodnotícími kritérii.
  • V druhé rovině, když už jsou určeny prostředky na každý ze tří druhů výzkumu, je třeba rozhodnout, kolik bude mít k dispozici který obor. V tom se kupodivu podobají základní a aplikovaný průmyslový výzkum, i když jen vnějškově. U žádného z oborů aplikovaného průmyslového výzkumu či základního výzkumu totiž nelze shora určit, kolik peněz či úsilí má být do toho kterého vloženo, stejně jako nelze spisovatelům či malířům přikazovat, o čem mají psát nebo co mají malovat. Zatímco u základního výzkumu by o oborech k financování měla rozhodovat vědecká konkurenceschopnost (dnes zvaná excelence), poměřovaná zahraniční konkurencí a vyjádřená postupem nastíněným v odpovědi na předchozí otázku, u průmyslového aplikovaného výzkumu je to konkurenceschopnost tržní. Podpořeny by měly být oblasti, které přinášejí vynikající výsledky, a obory s výsledky podprůměrnými či špatnými by měly být předány zahraniční konkurenci. Nelze v tak malém státě zkoumat vše, na to opravdu nemáme. To je v průmyslu jasné, nikdo nemůže vyrábět něco, co neprodá. U základního výzkumu se tento model teprve hledá. V aplikovaném výzkumu pro veřejný sektor jsou potřeby a skladba oborů dány naprosto jinak. Každý stát je povinen zajišťovat své funkce v oblastech, které jsou mu dány zákonem, a zároveň dbát na svůj rozvoj. Z toho plyne, že potřeba výzkumu v jednotlivých oborech je dána objektivně. Měla by být odvozena například od procenta HDP, které daný resort svým rozhodováním ovlivňuje, nebo od množství finančních prostředků, jež dává na rozvoj jím spravované oblasti apod.
  • Ve třetí rovině je třeba provést v rámci každého z oborů, na který již jsou v rámci druhé roviny přiděleny prostředky, hodnocení institucí, a to podle kritérií schválených specificky pro daný obor. Každá instituce nechť je přitom hodnocena v tolika oborech, v kolika o to požádá.

Vesmír: Není resortní chápání výzkumu popřením smyslu technologické agentury?

K. P.: Rozhodně ne. Technologická agentura tak, jak je i dnes koncipována, má, mimo jiné, od resortů, které nemají výzkumné peníze, přebírat návrhy jejich výzkumných programů a ty pak po schvalovacím procesu financovat. Resorty, které výzkumné peníze mají, si tyto činnosti zajišťují samy. To, že existují resorty „které mají, a ty, co nemají“, způsobuje asymetrii. Jiná věc nastane, když bude mít každý resort definovány prostředky na výzkum: resorty se nebudou o svůjvýzkum „bát“ a jeho administraci pak může bez výjimky provádět TA ČR (snad kromě bezpečnostního utajovaného výzkumu). Tak by odpovědnost za výzkum zůstala na resortech, jež jsou za rozvoj jimi spravovaných oblastí odpovědné, a administraci by prováděla technologická agentura, která bude disponovat optimálním aparátem.

Vesmír: Často se nyní diskutuje o institucionálním financování. Jak zapadá do této koncepce?

K. P.: Institucionální financování je nástrojem pro nastolení či udržení dlouhodobější stability výzkumné instituce. Současná podoba reformy s tím počítá. Domnívám se, že výše institucionální podpory na výzkum by neměla být odvozena od právní formy výzkumné instituce. V zásadě jsou to formy tři: vysoké školy, veřejné výzkumné instituce a obchodní společnosti. Místo veřejných výzkumných institucí se často mluví o Akademii věd ČR, i když zde existují téměř dvě desítky veřejných výzkumných institucí (v. v. i.), jež jsou zřízeny ministerstvy, centrálními úřady i kraji.

Téměř žádná výzkumná instituce není zaměřena na jeden obor či na jeden typ výzkumu. Např. instituce zaměřená primárně na výzkum pro veřejný sektor se může v některých oblastech zabývat též základním výzkumem nebo výzkumem průmyslovým. Institucionální podpora by se tedy měla skládat ze zdrojů odrážejících úspěšnost dané instituce v každém typu výzkumu jejího působení, a to podle kritérií, které příslušejí každému oboru.

Tento přístup umožní vstoupit do výzkumu novým výzkumným institucím ve všech oborech a zabrání konzervaci oborů, které jsou dosud více či méně otevřeny jen současným „hráčům na výzkumném trhu“. Myslím, že zájem státu není konzervovat instituce, nýbrž mít k dispozici kvalitní výsledky výzkumu.

Vesmír: Nebojíte se konkurence?

K. P.: Konkurence ve vědě je stejným mechanismem pokroku jako v jiných oblastech lidského snažení. Je na ní postavena evoluční teorie. Bát se jí znamená bránit se vývoji. Věřím, že tento mechanismus může fungovat. Co se týče ústavu, kde pracuji, věřím, že když již dnes přibližně 17 % prostředků na výzkum získáváme na základě soutěží v Evropské unii, obstojíme i v takto nastoleném systému.

Vesmír: Obraťme list. Jednou z vašich aktivit na poli managementu výzkumu je, že jste předsedou Rady veřejných výzkumných institucí aplikovaného výzkumu. I když se toto sdružení již projevilo řadou aktivit, mohl byste je trochu představit?

K. P.: Rada veřejných výzkumných institucí aplikovaného výzkumu (RAV) je sdružením veřejných výzkumných institucí, které jsou zřízeny jinými zřizovateli, než je Akademie věd ČR, tzn. ministerstvy a kraji. Posláním RAV je usilovat o efektivitu aplikovaného výzkumu pro veřejný i soukromý sektor a zvyšovat jeho přínos pro rozvoj společnosti. Aby toto poslání naplnila, podílí se na formulaci politiky aplikovaného výzkumu týkající se fungování veřejného sektoru, obdobně jako Akademie věd České republiky zajišťuje činnosti týkající se základního výzkumu a Konference rektorů či Rada vysokých škol činnosti pro univerzitní výzkum. RAV chce být těmto uskupením přirozeným partnerem. Do doby zřízení RAV neměly totiž tyto v. v. i. své zastřešení, takže se s nimi často nepočítalo jako s partnerem pro diskusi.

Asi nejdůležitějším posláním RAV je vysvětlit našim partnerům ze základního výzkumu i z aplikovaného průmyslového výzkumu, že existuje ještě třetí typ výzkumu, a tím je ten pro veřejný sektor. Bez něj se žádná společnost neobejde. Přitom na něj přípravná reforma zčásti jakoby zapomněla. To nepovažujeme za záměr, nýbrž za chybu, která vznikla právě tím, že tento typ výzkumu nebyl nikýmreprezentován. Heterogenní zastřešení jednotlivými zřizovateli nestačilo.

Za Vesmír se ptal Ivan Boháček.

Literatura

„Návrh výdajů státního rozpočtu České republiky na výzkum, vývoj a inovace na rok 2010 s výhledem na léta 2011 a 2012“. Dokument byl přijat Usnesením vlády ze dne 29. června 2009 č. 838 k SR VaVaI 2010–2012

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Rozhovor

O autorovi

Karel Pospíšil

Doc. Karel Pospíšil (*1969) vystudoval VUT v Brně, je členem předsednictva Technologické agentury ČR, předsedou Rady veřejných výzkumných institucí aplikovaného výzkumu (RAV) a ředitelem Centra dopravního výzkumu, v. v. i.

Doporučujeme

Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné