Počítačová kriminalita
39. veřejná beseda Třetí dimenze • Český rozhlas Leonardo, Lidová univerzita MK v Praze, Vesmír • 20. října 2010 • hosté: doc. Ing. Václav Jirovský, CSc. (ředitel Ústavu bezpečnostních technologií a inženýrství ČVUT), Mgr. Tomáš Rosa, Ph.D. (bankovní kryptolog), Rastislav Turek (ředitel společnosti SYNOPSI) • moderoval Marek Kuchařík (Český rozhlas Leonardo) • Následuje několik neautorizovaných útržků z diskuse.
Marek Kuchařík: Internet je v současnosti pro fungování společnosti nezbytný, je ale i nástrojem pro lidi se špatnými úmysly. Počet uživatelů internetu stále roste a nezkušení uživatelé jsou pro internetové zločince nejsnadnějším terčem. K tomu dodám jen známý Einsteinův výrok: „Pouze dvě věci jsou nekonečné – vesmír a lidská hloupost. Ačkoli tím prvním si nejsem zcela jist.“
Václav Jirovský: Slovem „hacker“ se původně na americké MIT označoval člověk s výjimečnými technologickými znalostmi, posléze výraz začali používat novináři v pejorativní slova smyslu. Hacker není člověk, který by chtěl škodit, ale který chce soutěžit s technologickým systémem. Zbytek jsou crackeři.
Tomáš Rosa: Znám spoustu hackerů, kterých si vážím. Byť třeba neformálně, ale nějakým způsobem s nimi spolupracuji – je velmi inspirativní vidět z druhé strany to, co člověk staví.
Václav Jirovský: Největší problém při vyšetřování počítačové kriminality je nehmotnost trestného činu. Dnešní trestní zákon má hmotnou podstatu, ale když vám někdo zkopíruje disk, tak se vám žádná informace neztratí. Vše probíhá ve virtuálním prostředí. Nejužší místo je digitální důkaz a jeho vnímání současnou společností.
Marek Kuchařík: Jaké metody jsou dnes pro crackery „trendy“?
Rastislav Turek: Pokud útoky cílí na konkrétní úživatele, stále se používá malweare – trojské koně apod. Nejvíc se používá sociální inženýrství – oklamání úživatelů, kteří jsou ochotni přistoupit na cokoli, aby si spustili nějaké video, které tam třeba ani není. Když se útočí na společnosti, využívají se nové techniky zranitelnosti systémů.
Marek Kuchařík: Bankomaty jsou samozřejmě připojeny k internetu a většinou běží na systému Windows. Na obrazovce bankomatu vidíme webovou stránku. Co lze vyčíst z pouhého čísla karty?
Tomáš Rosa: Dozvíme se, která karetní asociace kartu vydala, jaká banka ji vydala a jaké číslo v rámci banky karta má. Tato informace příliš mnoho neprozrazuje. Jednotícím prvkem nebezpečí není ani tak internet, ale soustředil bych se spíše na počítač jako takový. Autonomní zařízení – mikročipy – ty jsou jednotící platformou, která určuje, jestli se na určitém místě musíme crackerů bát. Máme sítě, které prvoplánově nejsou internetové. Například řídicí komunikace v moderních automobilech, kde centrální počítač komunikuje telemetricky s jednotlivými částmi: s automatickými senzory tlaku na pneumatikách, někdy dokonce s volantem, který už není mechanicky spojen s řízením. Tady bych se crackerů také bál. Bylo totiž ukázáno, že i tyto systémy lze napadnout – za jistých okolností je možné si s řídicí jednotkou „popovídat“ z vedle jedoucího automobilu. V platebních kartách čipy jsou…
V záznamu diskuse (www.rozhlas.cz/leonardo/porady/_porad/3057) se dále dozvíte: Proč může být červ Stuxnet nebezpečný třeba pro jedoucí vlak, za kolik koupíte práci botnetu, jak dlouho trvá okopírování vaší platební karty, zda jsou radiové čipy bezpečné a proč byste si měli koupit pokovenou peněženku.
Připravil Stanislav Vaněk
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [455,5 kB]