Bezpečnost potravin

Luboš Veverka: Není tak docela jisté, jestli předpona bio- zajišťuje skutečnou chutnost a šťavnatost. Potraviny odlehčené o pověstná „éčka“ mohou pro změnu obsahovat řadu rostlinných či živočišných toxinů… Celý problém je samozřejmě mnohem složitější. Jde o způsob zemědělské produkce v režimu bio- nebo eko-, který má dát konzumentům dostatečné záruky kvality. Odpůrci mohou namítat, že jde jen o dobrý marketinkový tah. O čem tedy vypovídá označení „bio“ ve skutečnosti? Štěpán Svačina: Tři čtvrtiny lidských nemocí souvisejí s výživou. Všichni vědí, co by lidé měli jíst, aby byli zdraví. Pojem biopotravina je z hlediska vědecké medicíny jeden z největších podvodů na spotřebitelích, neexistují prokazatelně pozitivní efekty. Nechci ovšem zpochybňovat dopad mimo medicínu – samozřejmě to může mít obrovský význam pro krajinu, přírodní i společenské prvky.

František Kocourek: Eko- nebo bio- označuje produkt, jehož obsah pochází z více než 95 % z ekologického zemědělství – je definován tím, co představuje ekologické zemědělství. Je to způsob hospodaření, který je šetrný k životnímu prostředí, minimalizuje rizika kontaminace potravních řetězců, měl by produkovat bezpečné potraviny, dbá o pohodu hospodářských zvířat, je evropsky regulován a kontrolován a platí úplný zákaz syntetických látek, pesticidů, hnojiv. Neznamená to však, že by bioprodukty byly zcela bezpečné, i v nich se mohou objevit rezidua pesticidů, dokonce i mykotoxiny, které přesahují limity.

Slavomíra Vavreinová: Celá výroba biopotravin vychází z filosofie šetrného přístupu k životnímu prostředí. Zprvu se vůbec nehovořilo o tom, jestli to bude lepší. Když potravinář dostane do ruky ekologicky získanou surovinu, navazuje na pravidla ekologického zemědělství – snaží se potravinu vyrobit energeticky málo náročně, používá šetrné postupy, nepoužívá syntetické látky atd. Díky technickému pokroku se nám samozřejmě nepodaří vrátit stav životního prostředí tak o sto let zpátky, kdy se ve své podstatě ekologicky hospodařilo.

Luboš Veverka: Někdy se zaměňuje „bio“ za „zdravé“. Umím si dobře představit i „ biocigaretu“ z tabáku vypěstovaného v biorežimu, či bioklobásu a biopáreček.

Štěpán Svačina: Z hlediska výživy to skutečně nemá žádný význam. Jednu z prvních cen za biopotraviny v České republice, pokud se pamatuji, dostal před necelými deseti lety biouherák. Když budete jíst 10 deka uheráku denně, stoupne vám riziko cukrovky dvakrát. Ve zdravé výživě je matoucí tyto pojmy používat. Slavomíra Vavreinová: Přídatné látky (éčka) vstupují až do zpracovatelské fáze, používaly je již naše babičky, ale říkaly jim jinak – prášek do pečiva, soda, amonium. Některou potravinu bez přídatné látky, éčka, nevyrobíte, a to včetně biopotravin. Je však snaha jejich množství omezovat. Éček je asi 1100, do biopotravin jich je povoleno okolo 200. Některé věci jsou zavádějící – na Salimě 2007 byla vyhlášena biopotravina „biomed“. Chtěla bych vidět včely, jak létaly do biosadů…

Ze záznamu vybral Stanislav Vaněk