Tady všude chodil…

Kdybychom chtěli obejít pěšky všechna místa, která Karel Hynek Mácha navštívil během svého nedlouhého života, museli bychom si vzít roční studijní volno, o nutnosti sportovního tréninku předem a návštěv ortopéda poté ani nemluvě. Leč není nutno sahat k prostředkům zcela krajním: stačí si zakoupit knihu Jiřího Padevěta a můžeme s Karlem Hynkem zočit Hrady spatřené, byť na nich mezitím velmi zapracoval zub času, a ještě více chrup památkové péče – mnohé jsou dnes mnohem gotičtější, než kdy bývaly… Autor projevil vskutku neobyčejnou píli a vytrvalost, ba tvrdošíjnost při objíždění všech máchovských míst v české kotlině, o fotografické dovednosti a shromáždění spousty historických dat ani nemluvě. A to v knize nejsou ještě další máchovské lokality z Rakous a severní Itálie… Fotografované objekty nezahrnují jen hrady a další historické pozoruhodnosti Máchou navštívené – máme zde i obrázky všech míst, kde Mácha žil, studoval, pracoval a posléze i zemřel. V Sovětském svazu měli kdysi „leninskije mjesta“, lokality, jichž se neblahý Vladimír Iljič dotkl svou nohou, většinou s nevelkým muzeem. Je možná dobře, že tentokrát jde o básníka, chceme-li, jakéhosi českého Lermontova či Byrona. Dá se směle říci, že Mácha byl jedním z „živelných průkopníků turistiky“ v našich zemích – připomeňme, že starší čeština jako ekvivalent slova „turista“ uvádí potulník. Také pomysleme, že až na nějaký ten dostavník a šíf žil Mácha ještě v době prakticky bez veřejné dopravy a většinou se musel přesunovat po svých. Trochu už téměř pan doctor iuris, trochu extravagantní intelektuál a trochu umolousaný pobuda, prošel českou kotlinu křížem krážem. Českou ve smyslu böhmisch, protože v řadě případů šlo o kraje německojazyčné, k nimž měl Karel Hynek, pardon, Karl Ignaz, navzdory česko-nacionálnímu nadšení velkou inklinaci: nezapomeňme, že jeho nejzásadnější dílo se odehrává u rybníka tehdy známého jako Hirschberger Gross-Teich. Je možná škoda, že zároveň nejsou reprodukované příslušné Máchovy kresby, pokud se ovšem dochovaly. Nelze nežli autorovi k jeho mimořádné knize gratulovat a těm, kterým není Máchův odkaz a češství v širokém slova smyslu cizí, vřele doporučit, aby si ji opatřili. Rád bych si splnil ještě jeden sen: až už mi svraskalost stáří či svraskalost konta neumožní podívat se řekněme na Celebes, rád bych si, s nějakou seniorskou okružní jízdenkou, ještě obhlédl všechna máchovská místa z Padevětovy knihy.