Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Ochrana přírody

Nejohroženější organismy nejsou ty lesní
 |  14. 1. 2010
 |  Vesmír 89, 11, 2010/1

30. veřejná beseda Třetí dimenze • Český rozhlas Leonardo, Lidová univerzita MK v Praze, Vesmír • 24. listopadu 2009 • hosté: Mgr. Lukáš Čížek, Ph.D. (Entomologický ústav AV ČR), doc. Jan Farkač (ČZU), Karel Kerouš (ČIŽP) • moderoval Robert Tamchyna (Český rozhlas Leonardo). Text není doslovný ani autorizovaný, celý záznam si můžete poslechnout na adrese www.rozhlas.cz/leonardo/knihovna.

Robert Tamchyna: Co je ochrana přírody a jak se u nás provádí? Připomněl bych slova doc. Martina Konvičky z Přírodovědecké fakulty JU: „Přírodu nechráníme málo, ale špatně!“

Karel Kerouš: Ochrana přírody je jednak věcí legislativní, jednak věcí výkonu státní správy. Zatímco v rovině legislativy bych mnoho nedostatků neviděl, v oblasti výkonu státní správy je to složitější. Zákon něco předepisuje, ukládá povinnost, upravuje a někdo o tom rozhoduje. Zde bych viděl největší problém. Krom toho je ještě třetí oblast – individuální přístup k ochraně přírody jednoho každého z nás.

Lukáš Čížek: Uveďme si příklad. Způsob, jakým jsme se je pokoušeli chránit v posledních 50 letech, spočívá v uzavření nějakého kusu lesa lidské činnosti a ponechání přirozenému vývoji. A věříme, že tímto způsobem uděláme lesním (někdy pralesním) tvorům dobře. Když se pak podíváme na požadavky jednotlivých reliktů, zjistíme, že nejlépe se jim nedaří tam, kde člověk nezasahuje, ale v místech, kde se historicky pásl skot apod., že prostě potřebují nějaké lidské zásahy, které specifickým způsobem nahrazují činnost velkých savců, kteří zde byli před námi a které člověk vyhubil. Naše ochrana přírody velmi dlouho nepřipouštěla, že by člověk byl součástí přírody a že by nějakým způsobem přírodě pomáhal. Vždy zde byla snaha člověka z chráněných území vyhnat a nechat přírodu, ať si dělá, co umí. Bez člověka ale příroda ztrácí posledního velkého savce, který zajišťoval disturbanční dynamiku. Každý čtvereční metr naší země má potenciál být pokrytý buď krátkostébelným trávníkem, holou půdou, dlouhostébelným trávníkem, křovím nebo lesem. Co tam bude, nezávisí ani tolik na klimatu či na půdě, ale především na režimu disturbancí, třeba na tom, jak často se tam pase kráva nebo jelen apod. Jako kdybychom se snažili veškerou přírodu směřovat k lesu. Jenže nejohroženější organismy u nás nejsou lesní, ale ty bezlesní, stepní…

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorech

Lukáš Čížek

Jan Farkač

Karel Kerouš

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné