Zdravější populace ptáků v městských biotopech: pravidlo, nebo výjimka?

Existují přinejmenším stovky studií zabývající se vlivem urbanizace na druhové složení a početnost organismů, zejména ptáků a jiných nápadných a lehce sledovatelných skupin. Rozrůstajícím se městským biotopům se do dnešních dnů stihla přizpůsobit řada druhů. Některé je dokonce vyhledávají, jiné tvoří samostatné populace žijící v biotopech původních a biotopech urbánních. Příkladem může být kos černý (Turdus merula) a jeho stálé městské populace, s jejímiž členy se každý ze čtenářů potká, jen co vyjde ze dveří. Zároveň ale stále ještě někteří kosi žijí uprostřed lesů, které byly původním biotopem tohoto druhu.

Karl L. Evans se spolupracovníky zorganizoval v letech 2006–2007 rozsáhlou studii, ¹⁾jež zahrnovala populace kosů v různých městech Evropy a severní Afriky (mezi 11 vybranými městy byla i Praha). Ptáci byli odchytáváni v centrech měst, kontrolní vzorky ve venkovské krajině 30–40 km od centra. Potom Evans zjišťoval rozdíly v napadení populace kosů klíšťaty rodu Ixodes a krvinkovkami rodů Haemoproteus a Plasmodium, které způsobují ptačí malárii. Přítomnost klíšťat rodu Ixodes je u řady druhů ptáků spojována se sníženou schopností přežití a reprodukce. Ptáky, zejména mláďata, oslabuje již to, že jim klíšťata sají krev, navíc ale na ně přenášejí četné patogeny, mimo jiné bakterie rodu Borrelia či virus vrtivky, které často bývají pro své ptačí hostitele smrtelné. Podobně ani ptačí malárie nezůstává bez následků – ovlivňuje nervovou soustavu, zhoršuje celkovou tělesnou kondici, snižuje věk dožití, zhoršuje kvalitu sekundárních pohlavních znaků, snižuje rodičovské investice do potomstva (rodič se nestačí starat ani sám o sebe), snižuje tím i celkovou reprodukční úspěšnost.

Již delší dobu je známo, že kosi vytvářejí v intravilánech měst mnohem početnější populace než ve svých původních biotopech. Mělo by tedy jít o biotop kvalitnější. Evansova studie dokládá, že jednou z výhod městského prostředí je výrazně nižší promořenost ptáků klíšťaty i samotnými klíšťaty přenášenými patogeny. Situace s ptačí malárií se zdá být poněkud složitější. Ačkoli i riziko infekce krvinkovkami bylo v urbánních biotopech sníženo, studie zachytila několik měst s výraznějším podílem vodních ploch, kde byla promořenost malárií stejná nebo i vyšší než ve srovnávaných venkovských populacích.

Proč jsou urbánní populace kosů méně promořeny klíšťaty, není příliš jasné. Spekuluje se o několika možnostech, jako jsou menší rozmanitost savčích hostitelů, omezený vegetační pokryv, pesticidy, nižší vlhkost či vysoké letní teploty, ale žádná z nich nebyla dosud průkazně ověřena. V každém případě poukazuje Evansova studie na zajímavou skutečnost – že výhodou života zvířat v centrech měst nemusí být jen lepší dostupnost potravy a nižší riziko napadení predátory, ale i nižší riziko napadení parazity.