Placebo a nocebo v denním životě

Příspěvek prof. Miloslava Kršiaka „Placebo“ s podtitulkem „Působí, ale jen někdy“ patří k těm světlým lékařským pohledům, které jsem zažil u prof. Z. Šmahela, že totiž „každej jsme ňákej“, jak říkal Jan Werich, a ne homogenní masa. Má ale i širší dosah. Vyslechl jsem referáty o analýzách biopotravin dokazující, že tvrzení o jejich větší chutnosti a podpoře zdraví patří do sféry reklamy a ne reality. Naproti tomu čteme a slyšíme mnohá svědectví, že biopotraviny doopravdy takovými přednostmi vynikají. Právě z pohledu placeba mohou mít obě strany pravdu. Ty pozitivní vlivy na některé citlivé konzumenty může mít už označení bio-, bez ohledu na chemické analýzy.

A naopak misionáři víry, že transgenní plodiny jsou frankensteinská potrava, mají tu moc, že někteří citlivější lidé mohou cítit onen zápach GMO ďábla, který je s nimi spojován. Tak například Lenka Jindrlová napsala v časopisu Glanc 25. června 2008, s. 60: U citlivějších lidí mohou jahody vyvolávat alergie. Důvody: Jedná se o GMO (geneticky modifikovanou potravinu), do jahod bývá v tomto případě vložen gen ryby. A jestli jste alergičtí na mořské potvory, problém je nasnadě.“ Nebo 19. února 2009 uvedl Tvar poznatek Anny Cermanové: Po každé geneticky modifikované plodině zůstává mdlá chuť. Nejsou to krásné důkazy o nocebu v našem běžném životě?