Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Divoký osel z Gudžarátu

Jak se mu daří ve volné pří
 |  9. 4. 2009
 |  Vesmír 88, 248, 2009/4

Vidět ladný cval divokých zvířat z čeledi koňovitých ve volné přírodě patří k nezapomenutelným zážitkům. Uvědomíme-li si, že vlastně našlapují na špičku posledního, třetího prstu (zakončeného kopytem), žasneme ještě více. Mezi koňovitými rozlišujeme tři základní skupiny kopytníků: koně, osly a zebry. Vývojová linie této čeledi je poměrně dobře doložená. Nejstarší předchůdci těchto zvířat obývali Zemi od spodního eocénu. 1) Velikostně připomínali psa. V miocénu až pliocénu 2) se začala vyvíjet podoba koňovitých, jak ji známe v moderní době. Důležitá etapa vývoje koní se odehrála v Americe, ale v období pleistocénu všichni zástupci vymřeli. Znovu se tam dostali až zásluhou člověka, se španělskými dobyvateli v 15. století.

Khur – poddruh osla asijského

Oslové jsou oproti koním menší a podsaditější. Jak víme, kromě hýkání je pro ně charakteristický ocas zakončený trsem krátkých žíní. Rozlišujeme tři druhy oslů – afrického a dva asijské (osla asijského a kianga). Osel asijský (Equus hemionus) je větší než africký, má štíhlejší postavu a delší uši. Na hřbetě má úzký černý pruh. Z divokých zástupců koňovitých je údajně nejrychlejší, na krátkou vzdálenost dokáže běžet rychlostí až 70 km/h. Jeho původním domovem byly rozsáhlé asijské stepi a polopouště, kde izolací jednotlivých populací vzniklo několik poddruhů osla asijského. Jedním z nich je khur (Equus hemionus khur). Je však nutno zdůraznit, že o systemtické řazení koňovitých se vedou spory.

V historii se khur hojně vyskytoval na území od severozápadního Afghánistánu až po severozápadní Indii. Dnes v přírodě žije již jen na jediném místě – v rezervaci, která pro něj byla zřízena v indickém státě Gudžarát. Přírodní rezervace Wild Ass Wildlife Sancuary byla založena už v roce 1973. Od roku 1978 se rozkládá na ploše skoro 5000 km2. Většina území patří do oblasti Malého Rannu (Little Rann of Kutch). Tato slaná „poušť“ je pozůstatkem Arabského moře z dob, kdy jeho hladina byla výše než dnes. Little Rann of Kutch byl spojen s Great Rann of Kutch a Kutchským zálivem ještě v období holocénu. 3) Ve vývoji území se uplatnily také tektonické síly, zemětřesení tu ostatně občas bývá i dnes. S příchodem monzunových dešťů se toto území každoročně zaplní slanou vodou, hlubokou asi půl metru až metr. Většinou se v ní dá chodit, bahno je kluzké jen místy.

Nehostinný domov

Voda postupně vysychá a v listopadu už po ní obvykle nenajdeme ani památky. Rozsáhlé ploché území je na několika místech přerušeno zbylými vodními plochami nebo ostrůvkovitými územími, která vyčnívají nad reliéf. 4) Oblast Malého Rannu je pro život klimaticky velmi náročná. Je zde suché tropické klima, se srážkami do 300 mm za rok. Nejvíce prší v červenci a srpnu. Maximální denní teploty běžně přesahují 40 °C, noční mohou klesnout až na 2 °C. Ačkoliv i podzemní voda je zde slaná a místní lidé z ní získávají sůl, 5) během výzkumu v devadesátých letech byla na jednom z vyvýšených „ostrovů“ objevena starobylá studna s pitnou sladkou vodou. Dnes slouží jako napajedlo pro divoká zvířata.

Co ukázaly výzkumy

Jedním z nejohroženějších je tu právě khur, nádherné zvíře s pískově zbarvenou srstí, plaché a bystré. Nejradši se pase mimo dohled člověka, kterého vnímá i na velkou vzdálenost. V devadesátých letech minulého století bylo provedeno sčítání, podle něhož má na území rezervace žít skoro 3000 jedinců. 6) Už v roce 1946 se indický zoolog Salim Ali pokusil vyčíslit populaci khura na území Malého Rannu a dospěl k počtu 3500 oslů. Úbytek v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století je přisuzován nemoci zvané surra (způsobované parazitem Trypanosoma evansi) a tzv. jihoafrické nemoci koní. Při leteckém sčítání v roce 1969 bylo zjištěno pouze 362 jedinců.

Kromě parazitů a jimi přenášených nemocí nemá khur přirozené nepřátele, ublížit mu mohou snad jedině zdivočelí psi nebo člověk. Hlavním ohrožujícím faktorem – kromě drsného klimatu – jsou pro něj změny jeho přirozeného prostředí člověkem. V období těžby soli jsou oslové vyrušováni lidmi a vozidly. Invazivní druhy rostlin, zavlečené člověkem, změnily k horšímu potravní nabídku, o kterou se navíc musí dělit s ostatními býložravci.

Khur je věrný svému teritoriu, s výjimkou stád složených ze „starých mládenců“. Ti se usazují, až když získají svůj „harém“. Asijský osel je nenáročný na potravu. Spokojí se s řídkými travinami, tamaryšky a pelyňky. V době největší nouze požírá i tobolky trnité bobovité rostliny Prosopis juliflora. Tato dřevina, původem z Latinské Ameriky, se v Gudžarátu velmi rozšířila. Přes velkou snahu indických zoologů a ochránců přírody je domov jediných volně žijících khurů ohrožen také politickými zájmy sousedního Pákistánu, který si činí nárok na část pouštního území, kde se předpokládají zásoby ropy a zemního plynu. Konflikt zapadl ve stínu sporu o Kašmír, ale na jak dlouho? Doufejme, že se divokým oslům povede co nejlépe a jejich stáda se nebudou výrazně zmenšovat (viz rámeček „Khur v číslech“ 1 ).

Poznámky

1) Doby před 55–50 miliony let.
2) Období před 23–1,6 miliony let.
3) Doba posledních 10 tisíc let.
4) Nejvyšší je asi 55 m n. m. Nejrozlehlejší z nich se nazývá Pung Bet a zabírá plochu kolem 30 km2.
5) Z této vody se získává zhruba 20 % indické soli.
6) Zatím asi nejpřesnější odhad.

KHUR V ČÍSLECH

Vliv na páření khurů a plození hříbat má období dešťů a následný dostatek potravy. Obojí se odehrává od června do ledna (zejména v červenci, srpnu a září). Malé samce přestává klisna kojit kolem jednoho až dvou let, samičky u ní zůstávají déle. Březost sledovaná v zajetí trvala od 342 do 397 dní. Poměr hříbat v divoké populaci khura se r. 1998 odhadoval na necelých 17 %. Na jednoho dospělého hřebce připadaly dvě klisny, což se vysvětluje vyšší úmrtností samců, problémy při sčítání pohyblivých stád nezadaných hřebců nebo emigrací samců na další území. Stádo divokých oslů denně urazí 3,7–5,2 km, stáda samotných hřebců 4,4–6,4 km a dominantní hřebec 7,7–10, 5 km. Nejčastěji se oslové pohybují v okruhu 2–3 km kolem napajedla. Stáda jsou různě početná, od malých (3–20 jedinců) po velká (do 100 jedinců), která byla zaznamenána během listopadu, s velkým počtem hříbat.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Pavla Kučerová

Mgr. Pavla Kučerová (*1978) vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V geografické sekci této fakulty se věnuje zoogeografii, mimo jiné se v rámci postgraduálního studia zabývá zoogeografií plameňáka malého.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné