Staré ekologické zátěže po těžbě ropy a zemního plynu v oblasti jižní Moravy

Historie naftového podnikání na jižní Moravě začíná v r. 1899, kdy byl vyhlouben první hlubinný vrt, a to v Bohuslavicích nad Vláří. V období první republiky provádělo průzkum a těžbu mnoho subjektů, v letech od r. 1939 až do r. 1945 ovládl celé naftové podnikání německý kapitál. Dne 1. 1. 1946 byly oficiálně zřízeny Československé naftové závody (později Československé naftové doly) se sídlem v Hodoníně. V této podobě organizace existovala až do r. 1960. Z ní pak vznikly národní podniky Moravské naftové doly a Nafta Gbely, sdružené společně do koncernu NPP Bratislava.

Pokud se těžba ropy a zemního plynu provádí v souladu s právními předpisy a za dodržení nejmodernějších standardů, životní prostředí neohrožuje. Nicméně počátky průzkumu a těžby vůči životnímu prostředí nijak šetrné nebyly. Ze sond se těžilo eruptivně, ropa z vrtu tryskala a po povrchu byla sváděna do zemních jímek. Ani technologie padesátých a šedesátých let nebyly z hlediska úkapů ropy do půdy výrazně lepší. Dřívější vrtná a těžební technika vedla k tomu, že se některé vrty či sondy na neúplně vytěžených ložiskách postupem času staly pro životní prostředí hrozbou. Krom toho dřívější těžební organizace, které vlastnil stát, nelikvidovaly včas nepotřebné vrty a sondy, zbytky po těžební technologii, v některých případech dokonce ani průzkumné vrty.

Zátěže lze rozdělit do tří skupin:

— staré nezlikvidované vrty a sondy,

— relikty starých těžebních technologií,

— nedostatečně zlikvidované ropo-plynové vrty včetně znečištěných zemin a podzemních vod v jejich okolí.

Staré ekologické zátěže po těžbě ropy jsou považovány za primární zdroj ohrožení zdraví a života lidí, znečištění horninového prostředí, zdrojů pitné vody a ovzduší. Mezi hlavní kontaminace představující ohrožení životního prostředí patří uhlovodíky (ropa a zemní plyn), slané vrstevní vody (ty obsahují rozpuštěné chloridy, sírany, jodidy, ale i těžké kovy, zejména železo a mangan) a také jedovaté plyny, například sirovodík.

Stupeň rizika ohrožení životního prostředí možnou kontaminací uvedenými látkami je určen místními geologickými podmínkami a jejich polohou. Většina starých ekologických zátěží na jihu Moravy se vyskytuje v katastrálních územích obcí Hodonín, Lužice a Moravská Nová Ves. Území těchto ekologických zátěží leží v oblasti NATURA 2000, biosférické rezervaci Dolní Morava a v oblasti s výskytem několika maloplošných chráněných území. Nerealizací likvidace těchto zátěží je vyvoláno reálné riziko kontaminace povrchových a podzemních zdrojů pitné vody, a tím ohrožení horninového prostředí a přírodních ekosystémů, a zejména chráněné oblasti přirozené akumulace vod – „Kvartér řeky Moravy“ – na pravém břehu Moravy až po hraniční tok Dyje, a tedy i zásob pitné vody pro obyvatele bývalých okresů Hodonín a Břeclav.

Neméně závažné riziko představuje případná havárie na některé sondě, při které by hraniční toky Moravy a Dyje mohly být kontaminovány ropnými látkami. V malém rozsahu již taková situace nastala při povodních v roce 1997 a později v roce 2006 v lokalitě Nesyt, kde ropa po zaplavení nedostatečně zlikvidovaných sond unikala do vody.

Ohrožení životního prostředí kontaminací z dříve zlikvidovaných ropo-plynových sond projednávala v roce 2007 Vláda ČR, která svým usnesením č. 713 ze dne 27. června 2007 uložila ministru průmyslu a obchodu zajistit odstraňování ekologických zátěží po těžbě ropy v odpovědnosti státu na území jižní Moravy, a to prostřednictvím státního podniku Palivový kombinát Ústí.

Palivový kombinát Ústí, státní podnik, 400 76 Ústí nad Labem, www.pku.cz